Domů
Matěji, kdy podle vás proběhl ten největší boom skateboardingu u nás?
Řekl bych někdy po roce 2000. To tady bylo asi nejvíc lidí, co jezdilo, nejvíc závodů, výrobců, dovozců, sponzorů a podobně. Do té doby to byl spíš underground.
Říká se, že jste byl u počátků ježdění na skejtu u nás, co je na tom pravdy?
Není to pravda, první skejťáci zde byli už na konci sedmdesátek minulého století, to jsem ještě chodil do školky. Je to ta generace nade mnou, o níž byl natočen slavný dokument King skate.
[gallery size="medium" td_gallery_title_input="Matěj dokumentoval skateboarding u nás několik let (foto: archiv M. Homoly)" td_select_gallery_slide="slide" ids="530,531,532">
Kdy jste vy osobně začal jezdit?
Někdy v druhé půlce osNebo mdesátek, na začátku střední školy. To byla stále ještě doba, kdy se tomu věnovalo jen pár lidí. Když si šel po Praze a potkal kluka se skejtem, znal si ho.
Bylo tehdy těžké sehnat kvalitní skateboard? Fungovalo i v tomto odvětví proslulé české kutilství?
Bylo to těžké, až nemožné. V obchodech nebylo nic, socialistická politka zařídila, že se sem skejty nesměly dovážet a jelikož soudruzi měli honičku, aby vůbec byl v krámě toaletní papír, tak tady samozřejmě žádná fabrika na skejty nebyla. A tak se prkna různě pašovala a pokoutně vyráběladoma. Což je asi tak jednoduché, jako si třeba doma na koleni vyrobit lyže s vázáním.
[gallery size="medium" td_select_gallery_slide="slide" td_gallery_title_input="Matěj dokumentoval skateboarding u nás několik let (foto: archiv M. Homoly)" ids="541,540,539">
V jakých cenových relacích se tehdy prkna pohybovala?
No, bylo to fakt drahé. Doma dělaná deska stála tenkrát třeba 600 Kčs, což tehdy byla třetina platu. A to je jen deska, nikoliv trucky a kolečka. Dnes si za jeden průměrný plat koupíte několik kompletů a na výběr budete mít z tisíců možností.
Jezdil jste jen pro radost, nebo jste se účastnil i nějakých závodů?
Jezdil jsem pro radost, závody jsem nikdy neměl rád, tím jsem ale nebyl mezi skejťáky výjimka. Spousta z nich je ignoruje a vůbec na ně nejezdí. Atmosféra na skejtovejch závodech se často popisuje jako uvolněná, ale to platí spíš o divácích. Na ploše je to většinou hektická strkanice, úplně něco jiného, než když s kámošema v pár lidech blbnete někde na schodech.
[gallery size="medium" td_select_gallery_slide="slide" td_gallery_title_input="Matěj dokumentoval skateboarding u nás několik let (foto: archiv M. Homoly)" ids="533,534,535">
Skateboardisti byli vždycky vnímáni jako uzavřená komunita, měli jste nějaké nepřátele? Myslím, že problém byl hlavně se skiny, ne?
Organizovaných skinheadských nájezdů na místa, kde se skejtuje, jsem zažil mnoho. V devadesátých letech to bylo skoro na denním pořádku. Prostě přišli v přesile, zmlátili všechny holemi, ukradli dětem skejty a další den znovu a jinde. Mimochodem, děje se to i dnes.
Mezi kultovní místa se počítá Štvanice a takzvaný Stalin na Letné. Kde to máte raději?
Asi na Štvanici, tam jsem prožil větší kus života, než na Stalinovi. Těch kultovních míst jsem ale zažil víc, jen mnohá z nich zanikla.
Fenoménem se stal i časopis Board, pro který jste fotil. Byla to práce, nebo spíš zábava?
Obojí. Dostával jsem plat, takže to byla plnohodnotná práce, zároveň naše redakce byla parta pankáčů, takže o zábavu nebyla nouze. Moc rád na to období vzpomínám.
Vydal jste o skateboardingu u nás knížku? Co v ní najdeme?
Já jsem původní profesí fotograf, a tak mám doma v šuplíku hromadu starých fotek. Ta knížka je výběr z nich, fotky jsou řazené chronologicky 1985-2000. Celé to provází krátký text, takové shrnutí doby, jak jsem jí tehdy vnímal.
[gallery size="medium" td_select_gallery_slide="slide" td_gallery_title_input="Matěj dokumentoval skateboarding u nás několik let (foto: archiv M. Homoly)" ids="536,537,538">
Sledujete současné „mládí“ na skejtech?
Sleduju ho na Instagramu a občas se ještě stavím ve skateparku, kde mi samozřejmě vykají.
Je podle vás důležité, aby se děti místo sezení doma hýbaly?
Já nejsem psycholog. Pro většinu asi ano, zároveň asi není nejlepší přístup to přehánět a chtít mít ze svého dítěte mistra světa. Je dobré, když si dítě samo zvolí sport, který ho baví.
Kam byste skateboarding zařadil: sport, zábava, životní styl?
Je to vlastně takový koktejl toho všeho. Je to sport, dost bolestivý, protože člověk stále padá a taky vyžaduje velkou trpělivost. Zábavný je z podstaty, protože přitahuje pozitivní a kreativní lidi. Životní styl je to také, s módou, s hudbou, se vším, taky je spousta skejťáků, kteří vůbec nejezdí.
