Bowling nejsou jen pivo a kuželky, dá se jím živit, říká bývalý reprezentant Jan Macek

Jak vypadá trénink profíka? Kdy začít s bowlingem a proč má každá koule své 'pneumatiky'? I o tom vypráví bývalý reprezentant Jan Macek, který dnes mimo jiné vrtá koule na míru – a to jak bowlingovým nadšencům, tak nejlepším českým hráčům.

Co znamená pojem sportovní bowling? Jak se liší od bowlingu, který si chodíme zahrát jen tak pro zábavu?

Bowling je normální sport, ať už se jedná o ten rekreační, když si jde člověk zahrát s kamarády nebo o ten vrcholový. Když to přirovnám k fotbalu, je to jako když si jdete zakopat s kamarády někam tři na tři, udělat si žízeň a pak jít do hospody na pivo – to je bowling, který chodí hrát běžní lidé. A sportovní bowling je první česká fotbalová liga. Hráči se musí připravovat i fyzicky, i když určitě ne s takovou intenzitou jako třeba na ultramaraton, ale odehrát velký turnaj, který se hraje šest sedm dní v kuse, není úplně fyzicky, ani mentálně jednoduché.

Může nadprůměrný rekreační hráč, který občas hodí 150+, začít hrát bowling profesionálně?

150+ je hodně dobré skóre, takový hráč se rozhodně neztratí ve třetí nebo čtvrté lize. Na jeho místě bych začal tím, že bych si pořídil vlastní bowlingové vybavení a kontaktoval nějakého trenéra. V každém kraji je někdo, kdo je schopen takovému hráči pomoct. Nemusí to být zrovna úplně špičkový trenér, na začátek stačí i zkušený hráč, který poradí se správnou technikou. Ta je strašně důležitá a čím dřív s ní hráč začne, tím větší benefit časem přichází.

V jakém věku se obvykle začíná se sportovním bowlingem? Může začít dítě třeba v osmi letech?

Klidně i dřív. U dětí pod deset let je ale nutné být opatrný s technikou. Drilovat techniku není úplně zábava, je to pořád to samé. Je potřeba dětem techniku měnit nenápadně. My tady na Xbowlingu máme juniorský tým a v něm i děti kolem šesti sedmi let. Hází těmi nejlehčími koulemi – šestkami, které váží 6 liber, což je přibližně 2,7 kg. Dají se sehnat i koule o hmotnosti 4 nebo 5 liber (1,8–2,3 kg). Navíc se za posledních deset let výrazně změnila technika, čím dál tím víc lidí hraje oběma rukama a nedávají do koule palec, což je pro děti daleko přirozenější a příjemnější pohyb. Takže si myslím, pokud se před deseti lety říkalo, že ideální je začít třeba v osmi nebo devíti letech, tak teď klidně v pěti nebo šesti.

Jaký je v bowlingu systém soutěží?

Nejvyšší domácí soutěž je Extraliga, kterou organizuje Česká bowlingová asociace. Vítěz Extraligy získá titul mistra republiky v týmech. Nižší soutěže – od první ligy dál – organizuje Amatérská bowlingová liga. Hraje se po celé republice a je v ní na 800 týmů. Jsou místa, jako třeba tady v Praze, kde se hraje až desátá liga – první ligy jsou v Praze dvě, druhé ligy jsou čtyři, třetích lig je osm. A pak jsou čtvrté ligy, které se hrají jen v jednom konkrétním bowlingovém centru. Od třetí ligy výš se jezdí na soutěže po celé Praze. V nejnižších ligách výkony vůbec nejsou vysoké, hráči to většinou neberou nějak extra vážně. Dají si u toho pivo, atmosféra je uvolněnější. A čím vyšší liga se hraje, tím je soutěž serióznější.

Existuje něco jako bowlingový životní styl?

Nemyslím si, že něco takového existuje, spíš bych řekl, že naopak. Bowling hraje velmi rozmanitá skupina lidí. Hrají studenti, senioři, vysoce postavení manažeři i lidé, kteří se živí manuální prací. Bowling hraji bohatší i chudší, prostě všichni.

Přesuneme se zpět k profesionálnímu bowlingu. Jak vypadá trénink profesionálního hráče?

Našemu současnému nejlepšímu hráči Lukáši Jelínkovi trvalo přibližně sedm až osm let, než se dostal na úroveň reprezentace. Na začátku je nejdůležitější trénovat techniku. Dostat biomechaniku pohybu do co nejoptimálnější a nejefektivnější verze. Existují dva druhy sportů, v nichž se něco posílá nebo hází na cíl, technický a silový. Typický příklad technického sportu jsou šipky a kulečník, kde celý pohyb vychází z jednoho jediného kloubu, a to je loket. A na druhé straně tohoto spektra je oštěp. Oštěpař zapojuje každý sval a kloub, všechno, co v těle má, aby dohodil co nejdál. A je mu vlastně celkem jedno, kam oštěp hodí. Výseč je široká. A bowling je někde uprostřed. My potřebujeme, aby koule letěla rychle, potřebujeme, aby byla roztočená, ale nesmí to být na úkor přesnosti. To znamená, že pro každý pohyb, co u toho děláme, musíme mít dobrý důvod. Myslím si, že bowling je v tomhle podobný golfu, kde je také důležitá technika, mít dobrý švih. V bowlingu tomu neříkáme švih, ale kyv, ale je to v zásadě to samé. Je třeba zafixovat si biomechanicky co nejefektivnější pohyb.

Jak se to trénuje? Vezmu kouli a házím, házím, házím…? Nebo jsou na to nějaké triky?

Většinou se začíná hrou z místa tak, aby se izoloval určitý jeden pohyb nebo určitý aspekt hodu, který je třeba zlepšit. Ze začátku je nejdůležitější dobrá pozice těla, proto se začíná trénovat hra jen z místa, z jednoho kroku a hráč se soustředí jen na dobrou pozici těla. Jakmile má dobrou pozici těla, může se začít soustředit na to, aby měl lepší kyv. Pokud hraje jednou rukou, tak aby se koule kývala co nejvíc sama, aby jí co nejméně pomáhal. Čím víc se koule kýve sama, tím větší je šance, že ji pošle přesně rovně. Na to, aby ji vychýlili z její trajektorie, musí použít nějakou sílu. Takže čím méně síly použije, tím líp.

Trénují špičkoví hráči i jinak než na bowlingové dráze?

Fyzická příprava je za mě důležitá. Trénovat, chodit ideálně do nějakého fitka, cvičit střed těla, nohy, nebo přidat nějaký všestranný sport. Obzvlášť u dětí je další sport hrozně důležitý. Ideální je atletika, plavání, tanec nebo cokoli, u čeho se protáhne celé tělo. Bowling nevyžaduje žádnou velkou fyzickou sílu, ale spíš jde o prevenci zranění.

Předpokládám, že každý hráč má svoje speciální koule. Vozí se je na všechny turnaje s sebou? Kolik si jich veze?

Je to individuální, kolik koulí kdo preferuje mít s sebou. Většinou ze začátku má třeba jednu, dvě. Až později více.

Lze odehrát turnaj i s jednou koulí?

Určitě. Záleží na podmínkách. Je to podobné jako s pneumatikami na autě. Když člověk závodí v blátě, potřebuje mít jiné pneumatiky, než když závodí na okruhu. Stejně jako na bowlingu. Když je na dráze hodně oleje, je to jiné než, když je oleje méně. Takže hráč potřebuje mít vybavení, které bude sedět na dané podmínky. Pokud bych třeba já hrál koulí, která vůbec nevyhovuje danému prostředí, pravděpodobně průměrného amatérského hráče bych stejně porazil. Stejně jako Lewis Hamilton by mě porazil ve Formuli na jakýchkoliv pneumatikách. Ale pokud má hráč správné vybavení, pomůže mu to, šance na strike je trošičku větší.

Můžete srovnat podmínky pro sportovní bowling u nás a v zahraničí?

Když začnu tím negativním srovnáním, tak u nás máme obrovský problém s kvalitou a množstvím bowlingových center. Vlastně tady vůbec nejsou velká kvalitní bowlingová centra jako v zahraničí, především jako v západních evropských zemích nebo v Americe. Nejlepší a největší centrum je v Brně, má 20 drah, pak je druhé největší s 18 drahami v Olomouci. V Praze jsou tři centra s 12 drahami. Všechny další herny mají pouze osm drah a méně. A na to, abychom tady mohli pořádat velký mezinárodní turnaj, je 12 drah málo.

Jak začala vaše kariéra ve sportovním bowlingu?

Už hraju bowling dlouho. Poprvé jsem vyhrál mistrovství republiky mužů v roce 2011 a od toho roku jsem byl také v reprezentaci. Pamatuju si, jak jsme tehdy jeli na mistrovství Evropy do Mnichova jako turisti. Jeli jsme si tam zahrát s velkými kluky a celé si to užít jako dovolenou. Nikdo z nás tehdy neměl žádné ambice. Ale v poslední době vozíme medaile jak z mistrovství Evropy, tak sem tam i z mistrovství světa. Troufnu si říct, že jsme momentálně v top pětce v Evropě.

Co považujete za svůj největší úspěch?

Mým největším úspěchem byla určitě bronzová medaile v trojicích z mistrovství světa v Dubaji, kterou jsme získali společně s Jardou Lorencem a Lukášem Jelínkem. Hodně si toho vážím, protože jsme tehdy hráli všichni tři fantasticky. Až v semifinále jsme prohráli s Američany. A nejlepší bowlingový zážitek mám určitě ze švédské ligy, kterou jsem hrál šest let. Hraje osm hráčů proti osmi a je to daleko větší zábava, je to hlučnější, víc se u toho křičí, lidé tam fandí jako na fotbale. Na play-off pro čtyři nejlepší týmy přijde až 500 lidí.

Hraje se o peníze? Dá se profesionálním bowlingem živit? 

Dá se tím živit, ale pro Evropany je to hrozně těžké. Aby se bowlingem hráč živil, musí hrát americkou PBA a musí se tam vždycky na celou sezonu, která je od ledna do května, odstěhovat.

Jak se lze do americké PBA dostat? 

Mně se poštěstilo si ji jednou zahrát. Před každým turnajem PBA jsou předkvalifikace, do které se může přihlásit kdokoli. Z ní se dá pak postoupit mezi určité množství profesionálů, kteří mají místo na PBA jisté. Každý, kdo splňuje nepříliš přísné výkonnostní podmínky PBA, si může zaplatit vstup do PBA, zaplatit startovné, koupit si letenku a zkusit se tam probojovat. Ale ty turnaje jsou brutální, hrají tam nejlepší hráči na světě, co se snaží do PBA dostat a těch míst je hrozně málo.

A v Evropě se dají vyhrát nějaké price money?

Ano, jsou price money, ale člověk se tím neuživí. Náklady jsou tak vysoké, že ani top hráčům v Evropě to nestačí. Aby se člověk bowlingem uživil, tak musí buď vrtat koule nebo trénovat.

Jak vidíte budoucnost českého sportovního bowlingu?

Já jsem optimista a pesimista ze dvou důvodů. Optimista proto, že vidím, jak teď hrají mladí čeští hráči. Máme tady velmi zajímavou generaci kluků a holek od 16 do 22 let, kteří pokud u toho vydrží a budou dál na sobě pracovat, mohou být opravdu světová třída. Lukáš Jelínek už světová třída je. A to je pozitivní pro budoucnost, proto jsem optimista. Ale jsem lehký pesimista kvůli nedostatku bowlingových center. Navíc od covidu jich hodně zavřelo a v nejbližší době žádné nové neotevře. A to nás obzvlášť tady v Praze začíná hrozně limitovat.

Zdroj: Eva Skořepová / Česká bowlingová asociace

• Sdílet: