Mikoláš Tuček: Vždy dám před e-sportem přednost tomu klasickému

Mikoláši, pro české milovníky počítačových her jste osobností, na níž dají. Není to svazující?

To bych nepřeháněl. Sice jsem zjistil už cca v roce 2000, kdy jsem poprvé začal psát do SCORE, že jistý mediální vliv v časopisu máme, ale vcelku důsledně jsme se od mantry „hry jsou nade vše a svět nám hráčům nerozumí“, přiklonili mnohem blíže k „hry jsou boží a cool, ale nesmí se to přehánět, navíc existuje spousta dalších skvělých věcí, které stojí za to vyzkoušet“. Už tehdy jsme třeba naše fanoušky dost tlačili ke čtení. Čili ani nám nemusel Spider-Man říkat, že s velkou mocí přichází velká zodpovědnost, my to tak chápali!

Nicméně, já se vždycky choval, jak jsem měl pocit, že je správné se chovat a k tomu samému jsem se snažil nabádat, takže mě rozhodně nic nesvazuje.

V době nouzového stavu a „domácího vězení“ je spousta času na počítač či herní konzoli. Myslíte, že lidé teď věnují hrám větší pozornost?

Určitě ano, mnoho lidí v mém okolí intenzivně dohrává resty. A pro streamery to musí být úplný ráj. Nejenže oni nemusí nikam a mohou streamovat, ale i jejich publikum je zavřené doma. Teď mnoho lidí raději kouká, jak jiní hrají, než aby sami hráli, což je pro mě stále trochu nepochopitelné.

Jak jste na tom Vy, stále trávíte hodně času „pařením“ her?

Vůbec. Je mi 42, mám 3 děti, spoustu práce. Radši si s dětmi zahraju stolní hru, než abych se zavřel do pracovny na pár večerů. Ale ne, že by se mi nestýskalo!!! (smích) Jenom jsou priority jinde.

Stále si rád něco pustím, ale ty 50hodinové výpravy do světů Zaklínače, to už je fakt velká výjimka. Naposledy jsem dohrál komplet BioShocky, což je naprosto srdcovka. Mám rád právě příběhové hry, ale ty obvykle berou čas a potřebujete být stále v obraze. A já častokrát dva večery hraju, pak mám psaní, moderování, víkend s dětmi, v neděli večer k tomu sednu a netuším, co se v té hře děje.

I proto nejčastěji zapínám PS4 s MLB The Show, což je můj návrat k baseballu a zároveň hra, které mohu dát hodinu, když je volno, ale i 10-15 minut a můžu si jít číst nebo spát. Nebo venčit psa. Ale samozřejmě zapínám Heroes of Might & Magic 3 proti trudomyslnosti!

[caption id="attachment_1142" align="aligncenter" width="696"> Mikoláš s Alžbětou Trojanovou hráče bavili v pořadu RE-PLAY (zdroj: FB M. Tučka)[/caption>

Máte tři dcery, jaký je jejich vztah k počítačům, mobilům a podobné elektronice?

Byl by bezesporu mnohem bližší, kdybychom jim elektronickou zábavu nedávkovali. Obzvlášť dotyková zařízení je lákají, ale na tom není nic překvapivého. Hry jim nezakazuji, ale zatím hrají spíše holčičí věci. Rád jim „něco svého“ podsouvám, ale nesmím na to jít moc hrr, to pak má opačný účinek (úsměv).

V době, kdy se nedá sportovat se začalo pořádat více turnajů v e-sportech. Jak vnímáte tento nový fenomén?

Mnoho let se hovoří o tom, že tohle bude rok e-sportu, ale 2020 za mě ten zlom skutečně bude. Možná by nastal i tak, ale koronavirus v tomhle směru akceleroval mnoho elektronických odvětví, e-sport nevyjímaje. Když sleduju, kolik mi i oficiální kanál Premier League ukazuje videí z FIFA, tak je to na mě až moc, a to mám hry hodně rád! Sám preferuji na koukání a především jako aktivitu, rozhodně sport klasický, ale e-sport dokáže být také parádní show!

Profesionální fotbalové kluby najímají hráče, kteří pak v jejich dresu soutěží. Společným jmenovatelem je veleúspěšná FIFA. Jde o dobrý model propagace fotbalu?

Ta představa, že množina fotbalových fanoušků a fanoušků her vytvoří nějakou masivní podmnožinu, mi přijde trochu naivní. Bezesporu je to však dobrá šance, jak podchytit tu nejmladší generaci a přivést ji oklikou na stadion, zároveň e-sportu přinesla jistý kredit, takže win-win scénář. Ale, že by maník v hospodě otevřel Sport a šel se jako první kouknout na výsledek svého e-sport týmu, to bude pár let trvat.

Říká se, že v e-sportu je budoucnost a hlavně velké peníze. Je tomu tak?

Pravděpodobně tomu tak bude. Nebo to tak minimálně mělo být. Jeden boom už byl na spadnutí a krize v roce 2008 ho notně zpomalila, takže si fakt netroufám tvrdit, co udělá, nejen s e-sportem, koronakrize. Ale dává smysl, že by jej to naopak mohlo posílit. Vše záleží na tom, aby se s e-sportem spojovaly velké firmy, což se ovšem děje. Nakolik ale jejich budgety na akvizici mladých současná situace rozhodí, to si fakt naprosto netroufám tvrdit.

Vy sám máte rád fotbal, kromě toho našeho sledujete převážně ten anglický. Na rozdíl nemá cenu se ptát, ale myslíte, že naši hráči do budoucna budou mít výkonnost na to, aby na Ostrovech uspěli?

Upřímně, jak mám naši ligu rád a jako rodák z Letné mám jasné priority, spíše je to tak, že kromě anglického občas sleduju i ten náš. (Možná je částečným důvodem fakt, že jako rodák z Letné teď moc neslavím).

Premier League je pro mě největší show, ostrovní fotbal mě nejvíc baví, byl jsem vždy i bez toho velký anglofil, takže pro mě jasná volba. Čtu o tom knihy, předplácím si časopisy, moje první kroky v online světe obvykle vedou na stránky o Premier League.

Ad naši hráči v Anglii, tady je jasný výpadek, kdy jsme nenavázali na předrevoluční dobu, ale já v tom nevidím jen chyby metodiky tréninku a vzdělání, kde bezesporu také tápeme. Podívejme se třeba, jak Němci zareagovali na debakly ze začátku tisíciletí, kolik investovali do mládeže a především trenérů mládeže. Ale novým generacím našich hráčů chybí trochu i ten hlad. Ta touha, že fotbal je jediná vstupenka do vyšší příjmové skupiny. Tenhle hlad mají stále v Jižní Americe, v Africe a právě odtud se rekrutuje více a více top hráčů.

Na nás mám pocit dopadl trochu i tzv.“ ruský syndrom“, což znamená, že hráči se v domácí lize mají tak dobře, že je nic nenutí dělat věci na 120%, aby se dostali na desetinásobek platu, jak to bylo dříve.

Řeknete mi něco o Vašem projektu Football Fanatic's.

Je to facebooková stránka zaměřená na Premier League a vznikla právě z lásky k anglickému fotbalu. Není za tím žádný byznys plán, stálo mě to stovky hodin, ale prostě už jsem toho načítal a nakoukával tolik, že jsem měl potřebu to někde ventilovat. Nevydělalo mi to ani korunu, ale naštěstí mám pár dalších projektů, které mi podobně nesmyslné akce umožní.

Paradoxně, jak jsem si říkal, že v karanténě budu mít čas, tak teď jsem se opravdu omezil jenom na přeložení a okomentování největších drbů, protože jak nemám živý fotbal, tak mě ani nebaví o něm psát jakékoliv elaboráty.

[caption id="attachment_1141" align="aligncenter" width="696"> Kniha 42 by měla být o Mikolášově životě. Takže zajímavé čtení. (zdroj: FB M. Tučka)[/caption>

Ještě bych potřeboval vysvětlit dvě čísla – 42 a 654%.

Naprosto narovinu, chvíli jsem na ta čísla koukal, jak puk. Ale pravděpodobně se ptáte na moji crowdfundingovou kampaň, kdy jsem vybíral na svou knihu 42. A namísto původních 100.000 vybral 654% cílové částky. I na to jsem koukal jako puk, myslím, že o moc horší čas na kampaň než začátek koronakrize, kdy to vypadalo, že do roku budeme všichni bez práce, jsem si nemohl vybrat (úsměv). Ale kupodivu se našlo dostatek kaskadérů, kteří to riskli a knihu nejisté kvality a ještě nejistějšího data vydání si takhle de facto předobjednali.

Z reakcí vím, že za tím nebyla ani tak vidina „druhé Bible“ (toto označení nechávám volně k užití literárním recenzentům a historikům), ale spíše odměna za to, co dělám posledních bratru 22 let. Což je nakonec ještě o fous více zavazující!

Paradoxně mě mrzelo, že jsem se z toho nestihl ani radovat, protože okamžitě jsme rozjeli kampaň Linka 451 na záchranu knih, která mi sebrala dalších 14 dní. Takže teď se vlastně poprvé raduju, jaký je to úspěch.

Hodně se diskutuje o tom, že dnešní mládež tráví moc času u mobilu, computeru, tabletu. Je situace skutečně tak alarmující, nebo to tak nevnímáte?

Jo, myslím, že je. Knihy jako „Digitální demence“ mají možná přehnaný název, ale za mě především, co se týče soustředění a schopnosti se něčemu věnovat kontinuálně, mají moderní technologie negativní dopad. Smartphony nejvíc. Platí to, co o ohni: Dobrý sluha, ale zlý pán.

A my se musíme snažit, aby nám smartphony, která nám přerostly přes hlavu, začaly zase sloužit a ne my jim! Protože jim převážně přes sociální sítě věnujeme enormní porci času, kterou si samozřejmě sociální sítě umí výborně zpeněžit. Jako mnohokrát v historii u velkých technologických objevů platí, že chytřejší budou díky nim chytřejší a hloupí hloupější. Internet je nakonec dobrým důkazem.

Část mých aktivit bude určitě směřovat i k osvětě tímto směrem. Samozřejmě až napíšu knihu, jestli to teda s Facebookem v kapse dokážu! (smích)

Nakonec slovo zkušeného gamera – sport na počítači, nebo venku s kamarády a spoluhráči?

Tak to je pro mě opravdu jednoduché – dycky venku s kamarády! Já ve hrách nikdy nehledal to, co můžu dělat ve skutečnosti, tedy ani fotbal, ani střílení. Mě lákaly věci, které dělat nemůžu – být rytířem, zaklínačem, agentem nebo majitelem fotbalového klubu. No a dnes už i trochu baseballistou. Ale pár skutečných titulů doma mám.