Domů
Nepovažujte svoje děti za trpaslíky, kteří si nevšimnou toho, že jste stále víc doma, že se nevídáte s babičkou, že mu z denního rozvrhu vypadly všechny povinnosti. Tedy kromě několika úkolů, které si pravidelně udělá u jídelního stolu, ale jinak toho zas tak moc na práci nemá.
Obecně platí, že v momentě, kdy dítěti skončí jeho pravidelná rutina, začne být nervózní. A ten pocit ještě zesílí v okamžiku, kdy rodiče za dveřmi probírají, že asi přijdou o práci, že babička je nemocná, že se všechno zkazilo. Děti obecně mají tendenci brát vinu za všechny nespravedlnosti světa na sebe, tak je nenechte vymáchat se v tom až po uši a pomozte jim. Jistě, doba je zlá, ale jedním rozhovorem, otevřeností i sdílením můžete ochránit psychiku svého potomka na dlouhé roky dopředu. Jak na něj?
- Nehrajte si na superhrdiny. Vaše dítě může vědět, že doba není lehká, ale že jste po jeho boku, a když si navzájem pomůžete, společně zvládnete vše. Jakmile dítě pochopí, že ho považujete za parťáka, ne za mimino, se kterým se nekomunikuje, bude k novému životnímu stylu přistupovat jinak, než když jej budete odbývat.
- Vždy komunikaci uzpůsobte tomu, co chcete sdělit, a samozřejmě věkové kategorii dítěte. Jinak budete vysvětlovat situaci předškolákovi, jinak teenagerovi.
- Mimochodem, druhá zmíněná věková skupina velmi ocení, když s ní budete mluvit jako s dospělými, mějte ale na paměti, že ani přes dospělé vzezření by vaše dítě, což teenager stále ještě je, nemělo mít dospělé starosti.
- Klidně dětem jejich jazykem vysvětlete, co možné je, a co naopak momentálně není. Nebojte se ani poznamenat, že momentálně nemůžete utrácet tak jako dosud.
- Vysvětlete jim, proč za babičkou nemůžete, ale že uděláte všechno proto, abyste se vídali alespoň na dálku. Stejně jako s paní učitelkou. To vaše dítě pochopí, protože to pro něj bude něco, co prožívá na jiné frontě a bude schopné si to zpracovat.
[caption id="attachment_8039" align="alignnone" width="696">
Děti už jsou zvyklé na online komunikaci / Foto: Shutterstock[/caption>
Z výše uvedeného vyplývá, že nemusíte mít před dětmi neustále nasazený “American smile“. Faktem je, že na smutek máte plné právo. Přesto můžete použít techniku, která vám v těle rozproudí endorfiny. Jděte na procházku, zaběhat si. Neseďte v přetopené místnosti a nehořekujte nad nespravedlností světa. To stejně k ničemu nepovede. Svižná půlhodinová procházka ve dvou, ve třech lidech vás naopak povzbudí, vy proberete přirozeně, co se kolem vás děje, a v neposlední řadě zjistíte, že i vaše děti mají na danou věc jasný názor. Třeba chtějí pomoci s přípravou večeře, zavolat babičce, uklidit, aby vy jste mohli s partnerem pracovat. Proberte to s nimi, vyčistěte si hlavu a užijte si souznění a pohodu.
[caption id="attachment_8042" align="alignnone" width="696">
Babičce nebo dědovi můžete zavolat nebo se s nimi spojit online / Foto: Shutterstock[/caption>
Jasné totiž je, že v této těžké době to zdaleka jen pohoda nebude. Když ale vy budete své děti vnímat jako parťáky a vaše děti vás jako skálu, určitě se vám v současné nelehké situaci bude žít líp, než když na starosti zůstanete každý sám. Jak totiž praví klasik: Nikdo není ostrov sám pro sebe. A pro zdravou psychiku je nyní potřeba si to uvědomovat ještě s větší intenzitou než dříve.
