Domů
Absolutní monarchie – jedna z nejlepších cyklistických kampaní historie.
Takový byl titulek francouzského L'Équipe poté, co Pogačar v neděli potřetí v kariéře ovládl Lutych-Bastogne-Lutych. Neopodstatněný? Rozhodně ne. Vždyť Pogačar má už teď devět vyhraných monumentálních klasik.
To ho řadí na roveň třeba s bájným Faustem Coppim nebo Seanem Kellym a Constantem Girardengem. V této kategorii jsou před ním už jen Eddy Merckx a Roger De Vlaeminck.
Ani oni ale nedokázali dojet na šesti po sobě jdoucích monumentech na pódiu jako teď Pogačar. A jeho poměr výher? Z 19 startů triumfoval devětkrát, takže neuvěřitelných 47 procent.
Jezdit kostkové klasiky a krátce poté i ty ardenské bylo ještě v 60. a 70. letech minulého století normální. Od té doby se o to však pokoušel málokdo, natož ty klasiky vyhrávat. Pogačar je tak od Merckxe a jeho roku 1975 prvním cyklistou, který v jednom roce vyhrál Flandry i Lutych.
Udržet se po celou dobu v psychické a fyzické pohodě, držet po dva měsíce vrcholnou formu, to skutečně za posledních 50 let dokázal jen Slovinec.
„Ale pomohlo mi i počasí. Většinou bylo hezky, což mi dost sil ušetřilo. I tak to bylo těžké, nebudu lhát. Nikdy jsem nečekal, že něco podobného dokážu, ale letošní jaro bylo perfektní pro vytvoření podobné kampaně," usmíval se v neděli.
Sotva dokončil jednu z nejúžasnějších pasáží v cyklistické historii, reportéři se – vcelku pochopitelně – začali ptát, co bude dál.
Může něco podobného v kariéře ještě zopakovat? Třeba hned příští rok?
„Záleží, jakou Grand Tour pojedu. Když to bude Giro, jen těžko ho můžu zkombinovat s klasikami. Každý rok to určitě nedokážu, což není ani mým cílem. Nemyslím na rekordy, na zápisy do cyklistické historie. Nejsem tu od toho, abych psal knihy," prozradil.
Má pravdu, od toho tu jsou jiní.
A materiálu přibývá.
Zdroj:
