Nebezpečný sólista Tadej Pogačar. Jeho dlouhé úniky mají logiku, vysvětluje expert

Mistr světa z roku 2023 a neméně fenomenální klasikář Mathieu van der Poel tvrdí, že výkony Tadeje Pogačara připomínají éru Eddyho Merckxe.

I když to má z první ruky – vždyť jeho dědeček Raymond Poulidor už jako veterán zkoušel Merckxovi čelit hned na čtyřech Tour de France –, není jeho přirovnání úplně přesné.

'Kanibalův' styl byl jiný, než je ten Pogačarův.

Pravda, v roce 1969 předvedl svou dominanci na Tour de France také díky víc než stokilometrovému sólu, a byl to mimochodem první ročník, kdy se na Tour s Poulidorem střetl. Jinak ale spíš ničil soupeře úpornou vytrvalostí a výbušnými závěry.

A teď je tu Tadej Pogačar, který si ze zdánlivě nesmyslných útoků desítky kilometrů před cílem udělal 'signature'.

Podle statistiků má rekord 81,1 kilometru – to bylo před rokem na Strade Bianche. Na druhém místě je právě skončené mistrovství Evropy (75 kilometrů) a mistrovství světa ve Rwandě (66,6 kilometru). Pak je tu loňský světový šampionát (51,7 kilometru) a Pogačarovo osobní Top 5 uzavírá Strade Bianche z roku 2022 (49,2 kilometru).

Mimochodem, v žebříčku třinácti nejdelších úspěšných úniků Tadeje Pogačara se dvakrát objevuje nejen Strade Bianche, ale i Lutych-Bastogne-Lutych a hlavně nadcházející Il Lombardia.

V roce 2023 zaútočil 31 kilometrů před cílem. Vloni pak 48,4 kilometru před cílem.

A letos?

To zjistíme v sobotu.

Pokud to bude probíhat podle už standardního scénáře, všichni budou na Pogačara připraveni. Všichni budou tušit, že jim zkusí nastoupit a ujet. A stejně jim ujede.

Jak je to možné?

„Je to proto, že plánuje své útoky v nejkritičtější chvíli závodu. Proto často vidíme tak dlouhá sóla – místo, kde zaútočí, je nejtěžší pasáž závodu, za níž následují další nesmírně náročné úseky,“ napsal na síti X bývalý profesionál Tom Danielson.

Podle Danielsona jsou Pogačar a tým UAE mimořádně zkušení a dovedou uměle vytvořit situaci, kdy pro pronásledovatele není výhoda, že jich je proti osamocenému Slovinci přesila.

„Je to situace typu šach mat,“ vysvětluje Danielson. „Závodníci, kteří zůstanou vzadu, jsou rozptýlení a jedou na hraně nebo nad své možnosti. Zatímco se znovu seskupují, on získává náskok – a terén je natolik náročný, že i ti, kteří jedou v háku, vynakládají skoro stejné úsilí jako ti, co stíhají. Takže počet jezdců tu ve skutečnosti nehraje roli.“

Danielson navíc tvrdí, že Pogačar vlastně závodí jen tam, kde je možné tuhle taktiku uplatnit. Proto mu chybí vítězství třeba na Milán-San Remo, protože tam musí závodit jinak. A stejně tak na GP Québec nejde podle Danielsona jet podle podobných not.

„V tuto chvíli už vlastně ani nezávodí tam, kde by nemohl použít tento typ strategie k vítězství. Québec je vlastně jediný závod, kde to nejde. Milán-San Remo je trochu podobný závod, ale myslím, že je dost blízko k úspěchu a bude dál pracovat na tom, aby to dokázal i tam,“ uzavírá Danielson.

Teď má ale Tadej Pogačar před sebou Lombardii.

Tak schválně, navýší znovu počet tamních kilometrů při sólové jízdě za vítězstvím?

Zdroj:

https://www.feltet.dk/incoming/tidligere-prof-forklarer-smart-pogacar-plan/10971669

https://www.procyclingstats.com/rider/tadej-pogacar

• Sdílet: