Domů
https://youtu.be/BBM047Khd7A
Jste jeden z nejznámějších silových atletů v Čechách a to hlavně díky obrovské sledovanosti vašeho YouTube kanálu. Na závodech si diváci chodí pro podpisy a nosí vaše trička. Cítíte se jako hvězda?
Ne, vůbec se necítím jako hvězda. Já jsem hlavně sportovec a ten YouTube děláme spíš pro zábavu. Točíme hlavně kontent, který má lidi bavit, a proto to má úspěch. Myslím si, že fitness je hrozně malá škatule, která zas tak úplně širší veřejnost nezajímá. Chtěl jsem si hlavně přizpůsobit život tomu, co mě baví, a to se mi povedlo.
Jsou vaše videa čistě spontánní sranda s nějakým přesahem do oblasti silových sportů, nebo už jedete nějakou dramaturgii, strategii, jak zaujmout diváka?
Můj kamarád Pavel Vacek je vlastně mozek celého toho kanálu. Všechno to vymýšlí, točí a stříhá. Nemáme žádný štáb, není za tím velká produkce. Pavlis vymyslí scénář a jen my dva pak na tom pracujeme. Samozřejmě, reagujeme na to, co si fanoušci přejí a máme tím zahlcené všechny sítě, že nestíháme ani reagovat.
[caption id="attachment_5794" align="alignnone" width="1000">
Pavlis Vacek s Honzou spolupracuje už dlouho. (zdroj: archiv J. Krasinského)[/caption>
Vedete i debaty o tom, který obsah je vhodný a který ne? Přeci jen, jako známá sportovní osobnost do jisté míry formujete a inspirujete mladé začínající sportovce…
Na úplně mladé lidi necílíme. Jsou to spíš lidé starší osmnácti let a naše generace. Točíme videa i ve více lidech, kde jsme všichni stejně staří a jedeme humor, který nás baví. Samozřejmě ale myslíme i na ta děcka, která se na to mohou koukat a neříkáme vše. Nemůžu být v některých věcech úplně upřímný a říkat je na plnou hubu.
Nepřišla vám už nějaká nabídka i mimo platformu YouTube?
Ano, nějaké nabídky tam byly. My se ale s Pavlisem snažíme spíš ty věci dělat sami. Ať už jsou to ta videa, nebo můj merch a třeba suplementy, jako byla “Králičí krev”. Spíš tedy většinu spolupráci odmítáme.
[caption id="attachment_5795" align="alignnone" width="1920">
Anabolic Horse logicky musí odkazovat na koně.(zdroj: archiv J. Krasinského)[/caption>
Pod přezdívkou “Anabolic Horse” vydáváte velké množství videí, což musí být dost náročné. Jak se při natáčení cítíte, jde to samo?
Koukám i na ostatní, kteří točí na YouTube, nebo podcasty a vidím, že ty lidi umějí mluvit, že jsou připraveni a poslouchá se to dobře. Já si nepřipadám jako takový řečník a kolikrát si říkám, že se mi ani nechce mluvit. Když to lidé pochopí špatně, nebo se špatně vyjádřím, tak mě pak chytají za slovíčka. Jsem takový, že všechno pálím z první, a to se mi může kolikrát také vymstít.
Není třeba naopak tohle jádrem úspěchu? Že to není strojené, že se nepřetvařujete a jste přirozený?
Vydáváme dvě videa týdně a tam už se nejde přetvařovat. To je už takový objem videí, že celý rok člověk nevydrží hrát nějaké divadlo, že je takový nebo makový.
Takže jsem přirozený ve všech videích a lidi to poznají. Je tam vidět, jak mi je, jestli je mi fajn, nebo se necítím dobře.
Sleduje vás i spousta začínajících sportovců, kteří se rozhodli dělat powerlifting, nebo být strongmanem. Může se běžný smrtelník dostat na nějakou slušnou úroveň i při běžném režimu práce, škola nebo rodina?
Myslím, že to jde. Já jsem si ale musel zařídit svůj život tak, abych to mohl dělat naplno a měl na to čas. Ale dělat tento sport vrcholově není nic zdravého a nejde to vydržet na té nejvyšší úrovni dlouho. Začínající sportovci nemohou dělat to, co my děláme na videu a naopak já, kdybych se zase snažil trénovat jako Thor nebo Brian Shaw, tak bych umřel. Prostě by mě to odpálilo. A to radím i ve videích. Najděte si trenéra, naučte se základ a dělat to pomalu a chytře. Každý chce dnes v šestnácti letech tahat tři sta kilo a chtějí všechno rychle, ale podle mě to není cesta, která někam vede.
[caption id="attachment_5798" align="alignnone" width="1000">
Honza je v posilovně jako doma. (zdroj: archiv J. Krasinského)[/caption>
Prošel jste různými sportovními odvětvími a skončil u silových sportů. Jak tělo trpí při takovém vypětí, jako je trojboj nebo strongman? Liší se tréninky?
Mám rád výzvy. Rád cvičím silově a nejvíc je to přizpůsobené na trojboj. Bench, tahy, dřepy jako základní cviky. Tím, že mám rád výzvy a vidím ty strongmany, tak tam jdu i bez většího tréninku. Samozřejmě mě i pak sleduje více lidí, ale pro moje tělo je to fakt morda. Dělat takové sporty na nějaké úrovni je fakt náročné. Mě to ale baví.
Nedávno se Vám narodil syn Honzík. Jak jde dohromady rodina a náročný život silového sportovce?
Moje žena sama cvičí a hodně mě v tom podporuje. Časově to jde zvládat skvěle. Když točíme, tak se snažíme toho vždy udělat co nejvíce. Pak mám i více času na Honzíka, než kdybych chodil do nějakého klasického zaměstnání.
Na posledních závodech v Golčově Jeníkově jste se zranil a utrhl si sval na ruce. Neblesklo vám hlavou, že je potřeba už zvolnit? Nemůže to být pro silového sportovce konec kariéry?
To vůbec. Ale každý vrcholový sportovec končí docela brzo a ten nejlepší výkon jde dělat tak do třiceti pěti let. Thor (Hafþór Júlíus Björnsson, islandský strongman) teď třeba ukončil kariéru. Vyhrál podesáté nejsilnějšího muže Islandu a řekl dost. Tahat na sobě dvě stě kilo svalů a neustále zvedat obrovské váhy, je strašně náročné. Normální člověk si nedokáže představit, co za tím je. Já když přiberu na 125 kg, tak už je to pro mě náročné.
[caption id="attachment_5800" align="alignnone" width="1920">
Hollywood má svalovce rád a oni jeho také. (zdroj: archiv J. Krasinského)[/caption>
Nedávno jste byl jako jediný Čech v USA na soutěži Strength Wars, kterou natáčeli i jako dokument na Netflix. O co šlo?
Dozvěděl jsem se to tak měsíc před a bylo to hodně narychlo. Generation Iron točí dokumenty jen o kulturistech a teď už to asi není tak aktuální téma, tak začali brouzdat do silových sportů. Objevili tenhle koncept, kdy proti sobě vystupují sportovci z různých odvětví, a líbilo se jim to. Takže se objevím v dokumentu na Netflixu.
Jaké máte plány do budoucna, když tento sport je tak náročný a nedá se dělat moc dlouho?
Tak plánů je spoustu a nechci asi prozrazovat co. Ale teď například jsem si otevřel v Plzni Shisha bar. Mám rád prostor, kde můžu být i s jinou sortou lidí. Člověk se nechce točit pořád dokola v jednom.
