Nevinná tvář? Pogačar má ostřejší lokty, než se zdá. Hlavně když jde o byznys

Když se Tadej Pogačar spojí jako globální ambasador s kryptoměnovou burzou KuCoin, nejde jen o další logo na dresu. Jde o vědomé rozhodnutí spojit své jméno s firmou, jejíž minulost je zatížená spory s regulátory, vyšetřováním a obviněními z dlouhodobého obcházení pravidel včetně praní špinavých peněz. To už není technologický optimismus ani romantická víra v inovace, za které Pogačar nové partnerství v oficiálním prohlášení schovává. To je zkrátka byznys.

KuCoin není start-up z garáže, který by udělal jednu chybu a poučil se. Je to firma, která se roky pohybovala na hraně regulace, přesouvala své sídlo mezi jurisdikcemi a stavěla růst na minimálním dohledu. Americké úřady mluvily otevřeně o selhání v oblasti boje proti praní špinavých peněz. New York ji vyhnal z trhu. Další státy následovaly. To nejsou drobné epizody, které by šly zamést pod koberec marketingovým sloganem.

A přesto Pogačar neváhá. Naopak. V oficiálním vyjádření mluví o hrdosti, posouvání hranic a nadšení z nové cesty. Všechno to zní hezky. Ale v kontextu působí spíš jako důkaz, že cyklistický fenomén velmi dobře ví, co dělá. Že už dávno není jen sportovcem, který se nechá vést manažery. Je to značka. A značka vydělává.

Právě tady se láme obraz nevinnosti. Ne proto, že by Pogačar porušoval zákony. Ale proto, že si zjevně nemůže dovolit předstírat, že o reputaci svého nového partnera nic neví. V době, kdy je kryptosvět pod drobnohledem regulátorů, nejde o neinformované rozhodnutí. Jde o kalkul.

Z čistě pragmatického pohledu dává jeho tah smysl. Pogačar je nejlépe placeným cyklistou historie, jeho příjmy dávno překračují hranice sportu a vstupují do světa velkého byznysu. A velký byznys se neptá, jestli je partner sympatický. Ptá se, kolik přinese.

• Sdílet: