Barvoslepost je skutečně onemocnění, které postihuje hlavně muže. „Poruchou barevného vidění jsou postiženi převážně muži, přibližně 8 %, čili zhruba každý dvanáctý, a pouze asi 0,4 % žen,“ uvedla na pravou míru primářka oční kliniky MUDr. Lucie Valešová. Podle lékařů je příčinou toho jevu zejména dědičnost. „Poruchy barvocitu se vážou na pohlavní chromozom X. Muži mají kombinaci chromozomů XY, zatímco ženy nosí ve své genetické výbavě dva chromozomy X. Aby trpěla barvoslepostí žena, musely by se u ní spárovat dva postižené chromozomy, zatímco muži stačí jen jeden chromozom s vrozenou vadou,“ vysvětlila Valešová.
Ženy jsou přenašečky
Dědičnost barvosleposti je vázaná na pohlaví. Pokud má člověk gen pro barvoslepost, u muže se porucha vždy projeví, ale žena je pouze přenašečka. Ženy-přenašečky mají padesátiprocentní riziko, že jejich synové budou barvoslepí, a padesátiprocentní riziko, že dcery budou také přenašečky. Barvoslepý muž bude mít všechny syny zdravé, nemoc už se po synech dál přenášet nebude, ale všechny jeho dcery budou přenašečky.
[caption id="attachment_1828" align="aligncenter" width="696"> Ilustrační foto (zdroj: pexels.com)[/caption>
Tyčinky a čípky
Barvoslepost, neboli poruchu barevného vidění lidského oka, jako první odborně popsal britský chemik a fyzik John Dalton v roce 1794. Sám touto chorobou trpěl, a právě podle něj je barvoslepost ve světě známá také jako daltonismus. Sítnice oka je hustě poseta dvěma druhy buněk: tyčinkami a čípky. Zatímco tyčinky jsou zodpovědné za vnímání světla, čípky umožňují vidět barevně. Pro každou základní barvu – tedy pro červenou, zelenou a modrou existuje jeden druh čípků. Proto pokud dojde ke vrozené poruše vývoje čípků například pro červenou barvu, člověk není schopen svým okem rozeznat červenou.
Nejčastěji nerozeznáme červenou od zelené
Nejběžnější formou barvosleposti je zhoršené vnímání právě červené a zelené. „Asi 80% barvoslepců má lehčí poruchu vnímání zelené barvy a 25% poruchu těžší. Lehkou poruchu vnímání červené barvy má 10% lidí a 15% trpí poruchou těžší,“ říká MUDr. Valešová. Méně častá je barvoslepost na modrou barvu.
[caption id="attachment_1829" align="aligncenter" width="696"> Ilustrační foto (zdroj: pixabay.com)[/caption>
Bacha na řidiče!
Barvoslepost může být velkým problémem u těch, kdo usednou za volant. Ne, že by neviděli barvy na semaforu, ty jsou jen tři a umí si je odpočítat. Ale problémem jsou jiné situace na silnicích. Třeba brzdová světla! „Účastník silničního provozu by měl mít normální barvocit neboli rozlišování barev. Ale podle nových výzkumů je asi 1,5 -2,0% účastníků silničního provozu postiženo poruchou vnímání červené barvy. U těchto lidí musíme předpokládat, že zvláště znečištěné brzdové a obrysové svítilny poznají později, nebo vůbec ne,“ upozornila doktorka Valešová. Takže jezděte opatrně a předvídejte. Může se totiž stát, že až dvě procenta řidičů nevidí, že brzdíte…