Psychologové tento fenomén popisují poměrně přesně.
Výzkumy ukazují, že zhruba třetina dospělých se fitness centrům vyhýbá alespoň občas kvůli studu, obavám z hodnocení nebo pocitu nekomfortu. U žen a lidí, kteří s cvičením teprve začínají, jsou tato čísla ještě vyšší – až polovina z nich uvádí, že se v prostředí posiloven necítí dobře. Nejde o výkon, jde o atmosféru.
Tento stav má i odborný název: sociální tělesná úzkost. Strach z toho, jak naše tělo nebo pohyb vypadá v očích druhých. Právě tohle je jedním z hlavních důvodů, proč lidé cvičení odkládají, přerušují nebo se mu vyhýbají úplně, i když vědí, že by jim prospívalo.
Tradiční rada „musíš se prostě dokopat“ v tomto případě nefunguje. Psychologická data ukazují opak: čím větší tlak, tím vyšší pravděpodobnost, že člověk s cvičením skončí. Lidé s vyšší mírou sociální úzkosti mají výrazně nižší dlouhodobou schopnost cvičit v prostředí, kde se cítí sledováni.