Peloton rezignoval. Experti tvrdí, že se konkurenti už ani nesnaží Pogačara porazit

Analytici Guy Van den Langenbergh a Jan-Pieter De Vlieger ve svém podcastu Café Koers popsali atmosféru, která se podle nich mezi závodníky šíří. „Je cítit, jak se do pelotonu vkrádá určitý druh rezignace,“ říká Van den Langenbergh. „Zeptáte se jezdců před závodem, jak chtějí porazit Pogačara, a oni se jen zasmějí nebo pokrčí rameny. Zdá se, že všichni už přijali jeho nadvládu.“

Není zase tak těžké pochopit proč.

Pogačar letos přidal do své sbírky tři monumenty – Flandry, Lutych–Bastogne–Lutych a Lombardii. Navrch získal čtvrtý titul z Tour de France, vyhrál mistrovství světa i mistrovství Evropy.

Jeho tým UAE Team Emirates působí jako dokonale řízený stroj, který kombinuje fyzickou převahu s taktickou jistotou. Jeho útoky, dříve nečekané, dnes působí jako předem daný scénář. Van den Langenbergh upozorňuje, že zoufalství není jen doménou menších týmů: „Vidíte to i u Vismy. Ani oni nemají plán, jak zareagovat. Možná je přehnané říkat, že jdou na porážku, ale opravdu to tak působí. Každý ví, že Pogačara prostě porazit nejde.“

Ital Alberto Bettiol, vítěz z Flander 2019 a jeden z top klasikářů současnosti, to vyjádřil ještě otevřeněji. „Není ostudou skončit druhý za Tadejem Pogačarem,“ řekl letos pro Cycling Weekly. „Upřímně si nemyslím, že na startu Strade Bianche je jediný jezdec, který by s ním dokázal vydržet.“ Bettiolův tón není obdivný ani ironický – spíš smířený. Přiznává realitu, kterou ostatní prožívají potichu.

Podobně mluví i Jonas Vingegaard, dvojnásobný vítěz Tour de France a muž, který měl být jeho přirozeným rivalem. Po jedné z horských etap Tour jen pokrčil rameny: „Nemyslím si, že bych ho mohl porazit. Je opravdu silný. Ale nelituju ničeho, co jsem zkusil.“ Ani on nepůsobí zlomeně – spíš odevzdaně, jako sportovec, který ví, že soupeř je momentálně mimo lidské měřítko.

Belgický komentátor De Vlieger tvrdí, že tento pocit se už projevuje i v taktice: týmy častěji volí opatrné strategie, místo útoků sledují, kdo přežije déle. „Když se závodníci začnou bát prohrát s velkou ztrátou, přestanou závodit,“ říká. „A právě to teď vidíme.“

Cyklistika tak čelí paradoxu. Má dominantní osobnost, která překonává generace, ale zároveň trpí tím, že nikdo jiný už nebojuje o trůn. Pogačar není jen soupeř – je měřítko, ke kterému se všichni vztahují, ale málokdo věří, že by ho mohl překonat.

Francouzský mladík Paul Seixas, jeden z mála, kdo o tom mluví bez strachu, to shrnul výstižně: „Nejde o to porazit Pogačara, až začne slábnout. Chci ho porazit, když je na svém vrcholu.“ Jeho slova znějí skoro donkichotsky, ale právě z nich je cítit, že zbytky ambicí ještě nezmizely.

„Když se zeptáte, jak Pogačar vyhraje, lidé už neřeší jestli, ale kdy,“ shrnuje Van den Langenbergh. „To je obdivuhodné, ale i trochu nebezpečné.“

Tadej Pogačar sám na podobné otázky odpovídá vyhýbavě. „Závodím tak, jak mě to baví,“ řekl po vítězství v Lombardii. „Nechci přemýšlet, co si ostatní myslí. Já prostě jedu.“

Peloton mezitím hledá způsob, jak se znovu nadechnout. Ne proto, aby Pogačara sesadil, ale aby měl důvod znovu věřit, že cyklistika není jen o jednom člověku.

Zdroj:

https://www.radio-belgie.be/podcasts/de-koers-is-van-ons-podcast-tour

https://www.cyclingweekly.com/racing/theres-nothing-we-can-do-tadej-pogacar-is-almost-impossible-to-beat-says-alberto-bettiol

https://cyclinguptodate.com/cycling/the-goal-isnt-to-beat-tadej-pogacar-when-hes-declining-its-to-beat-him-when-hes-at-his-best-paul-seixas-sets-his-sights-on-slovenian-superstar

• Sdílet: