Ještě vloni se místy zdálo, že Adrián Guľa bude dobrým motivátorem a občas chybující Viktorku dokáže posunout tam, kde ji léta držel Pavel Vrba. Jak se ovšem ukázalo, není to tak jednoduché, jak si vedení plzeňského týmu myslí. Tituly a účasti v Lize mistrů přivedly do Doosan Areny nejen velké sebevědomí, ale také značnou dávku arogance.
Tu v roce 2018 korunoval Šádek svými výroky po získání zatím posledního titulu pro Plzeň. "Kde jsou ty m***y pražský," pokřikoval při oslavách. "Ať jdou do hajzlu. Plzeň je hlavní město České republiky fotbalu, tak to je a tak to bude!" dodal už do mikrofonu, aby všichni přítomní viděli, že s úspěchem přišla i namachrovanost.
Stačily ovšem dva ročníky a Plzeň už je hlavním městem možná tak v případě piva. Z místního fotbalu totiž zmizelo hodně důležitých věcí. Především to kouzlo a nadšení, které bylo zosobněno partou kolem Pavla Horvátha, později Romana Hubníka. Ani jeden z nich už plzeňský dres neobléká a to pro fungování mančaftu uvnitř znamenalo víc, než si vedení klubu uvědomovalo.
Když úspěšná éra Viktorie začínala, jednalo o jakýsi vzdor hráčů, které jako nechtěné odložila na západ republiky Sparta. Horváth, Limberský, Kolář, nebo Petržela měli ohromnou motivaci ukázat, že Letenští udělali chybu, která je bude mrzet. Stalo se. Na několik sezon si Plzeň udělala s české ligy exhibiční plácek, na němž si pohrávala se všemi soupeři jako kočka s myší. K tomu zvládala i velmi těžká utkání v Lize mistrů a Evropa se učila jména nejlepších hráčů v modročervených dresech.
Odešel Vrba, odešel Horváth. Kostra týmu však stále držela a klub se dokázal vyrovnat i se ztrátou dvou nejdůležitějších mužů. Roli lídra v kabině i na hřišti přebral Roman Hubník a v oporu se vypracoval i další sparťanský “vyhnanec” Aleš Čermák. Když při návratu ze zahraničí nezamířil zpátky na Letnou Jakub Brabec, ekipa bývalých hráčů Sparty se znovu zvětšila.
Teď už ovšem kouzlo z dob panování Pavla Vrby nefunguje. Nebo, minimálně ne tolik, jako tomu bylo před lety. Najednou se Plzeň ani nemůže tolik spolehnout na hodně diskutovanou pomoc od rozhodčích a velký počet podivně odpískaných pokutových kopů. Jako velmi kyselá třešnička na nepovedeném dortu ještě přišlo vypadnutí v předkole Evropské ligy. Po předchozím neúspěchu v kvalifikaci Ligy mistrů to byl velký zásah do psychiky hráčů, od nichž se očekává pouze vítězství a výsledky, po nichž generální manažer může sprostě urážet protivníky.
Neúspěch v pohárové Evropě se může promítnout i na výkony Plzně ve Fortuna:Lize. První vlaštovkou, že se tak možná stane, je nedělní remíza s Olomoucí. Západočeši nedokázali udržet vedení a v tabulce tak ztrácí na Slavii tři body, na první Spartu dokonce už pět. K přímému souboji se zatím stoprocentními Letenskými dojde za dva týdny. Do té doby si musí v Plzni nechat projít hlavou, jak hodlají do budoucna k fotbalu přistupovat. Nadřazenost a arogance už skutečně nejsou na místě.