V té době byla Martina Sáblíková považována za královnu „pětky“ a byla jasnou favoritkou na obhajobu olympijského zlata. Šestadvacetiletá rychlobruslařka získala o několik dní dříve stříbro na tříkilometrové trati a svoji sbírku cenných kovů chtěla ještě rozšířit. „Už když jsem dnes odcházela z pokoje, tak jsem slíbila stříbrné medaili, kterou jsem tady získala na trojce, že jí přivezu sestřičku," vyprávěla Sáblíková. Ale i taková favoritka může být před závodem nervózní. V hledišti byla celá její rodina a nechtěla zklamat ani samu sebe a tisíce fanoušků u televizních obrazovek.
„Když jsem viděla, co zajela Kleibeukerová, tak mě to trochu vyděsilo. Trenér ale říkal, že mám na 6:52. Říkala jsem si, že tři vteřiny jsou dost, ale nikdo neví, co se stane, jak se mi pojede." A jelo se dobře.
Martina Sáblíková nastoupila do předposlední rozjížďky s Nizozemkou Ireen Wüstovou. Závod se vyvíjel dobře. Obě zajížděly rychlejší mezičasy než průběžně vedoucí rychlobruslařka. Sáblíková opět těžila z toho, že dokáže kola zajíždět strojovým tempem v totožných časech. Martina se postupně odskočené Wüstové začala blížit a tři a půl kola před koncem se před svou soupeřku dostala. Náskok stále navyšovala až na odstup téměř tří sekund. Nakonec světová rekordmanka z Nového Města na Moravě finišovala v čase 6:54 a měla jistotu další olympijské medaile.
Pořadím na stupních vítězů mohla zamíchat už jen závěrečná dvojice Pechsteinová a Nautaová. Ale německo-nizozemské duo na nejlepší nestačilo. Už před finišem se mohla Martina Sáblíková radovat se svou celou rodinou a trenérem ze zlata.
„Martina jela přesně podle plánu. Víc k tomu není co dodat," řekl dojatý Novák, který na ledové ploše líbal zlaté nože na jejích bruslích. „Ve Vancouveru jsem byla na pětce jen 47 setin od stříbra, to byla pecka. Tady se závod vyvíjel ze začátku tragicky a dost jsem od Ireen dostávala, ale nakonec jsem vyhrála o 2,6 vteřiny. Uspět v Soči ale bylo těžší, hlavně asi z pohledu psychického stavu před startem," vysvětlovala Sáblíková.