Bedřich Šupčík se narodil 22. října 1898 v Trumau u Vídně, ale vyrůstal u své tety nedaleko Kroměříže. A právě sestra jeho otce, Eva Skaličková, přivedla malého Bedřicha do Sokola, kde našel lásku ke cvičení. Po návratu z 1. světové války se usadil v Brně a dál rozvíjel svou vášeň ke sportu. V Sokole Brno I se tělovýchově intenzivně věnoval a svou pílí si vysloužil místo v olympijské výpravě na VII. olympijské hry v Paříži, kam se poprvé vydali právě sokolští gymnasté.
Československá hymna se rozezněla stadionem Colombes
Šupčík s vypracovanou postavou, kterou by mu v dnešní době kdejaký mladík záviděl, startoval v gymnastickém víceboji a největší slávu mu přinesl závod ve šplhu na laně. O olympijské kovy se soutěžilo na osmimetrovém laně ve šplhu bez přírazu, kdy závodník nesmí sevřít nohami lano, dokud danou délku nevyšplhá. V olympijském závodě dlouho vedl domácí reprezentant Albert Séguin dokud nenastoupil Bedřich Šupčík. Sokol z Brna se prezentoval svým ojedinělým stylem. Měl dlouhý tah rukou, kdy dokázal sáhnout vysoko a druhou rukou až pod pás. Takže při šplhu nahoru udělal co nejméně hmatů a tím pádem byl nejrychlejší. Časem 7,4 vteřin zvítězil a 20. července 1924 na stadionu Colombes poprvé v historii vystoupala nejvýš československá vlajka.
[caption id="attachment_8148" align="alignnone" width="318"> Bedřich Šupčík / Foto. wikipedie.org[/caption>
Bedřich Šupčík se v Sokole naučil nejen sportu, ale všem sokolským hodnotám. Byl to velmi svědomitý, čestný a skromný člověk, který se držel sokolského „Ni zisk, ni slávu.“ A to potvrzují i slova jeho syna Miroslava Šupčíka v Brněnském deníku: „Nedokázal prý pochopit, proč je kolem něj takový rozruch. Gratulace odmítal slovy, že to přece nic není. Říkal: Člověk dře na hrazdě, na bradlech, na kruzích. Pak dobře zvládne takovou lehkou věc jako šplh, a najednou je z toho tolik slávy. Vždyť já šplh trénoval jako malý kluk, když jsem bosý lezl po stromech.“
Po olympijských hrách, kde získal ještě bronzovou medaili po součtu umístění v jednotlivých disciplínách ve víceboji, se Bedřich Šupčík prosadil i na dalších světových soutěžích. Získal dva tituly mistra světa ve víceboji družstev, soutěžil i na další olympiádě, kde získal s družstvem stříbro, na mistrovství světa v Lucemburku byl na kruzích druhý a sportovní kariéru ukončil po mistrovství světa v roce 1931, kde získal bronz na kruzích.
Bedřicha Šupčíka, který v té době už žil v Praze, trápilo zdraví. Prodělal infarkt a přesunul se do vesnice Horosedly. Nesportoval, stal se trenérem, hrál šachy a rád chodil na ryby. Ale ani klid mu nepomohl. Po dalším infarktu musel do invalidního důchodu a kvůli jeho sokolské minulosti nezískal podporu v nouzi od Státního výboru pro tělovýchovu a sport. Přivydělával si tedy jako pojišťovací agent. Třetí infarkt už nezvládl a zemřel v roce 1957 ve věku 58 let.
Češi to s lanem umí a patří ke světové špičce
Odkaz prvního československého olympijského vítěze ale žije dál. Od roku 1993 se v Příbrami koná memoriál Bedřicha Šupčíka. A stejně jako v roce 1924 je nejlepším šplhounem na světě Čech. Aleš Novák ze Sokola Šternberk vyšplhal osmimetrové lano v čase 4,87, bývalého olympijského vítěze překonal téměř o tři vteřiny a stal se světovým unikátem. Účinkoval dokonce i v americkém dokumentu Stan Lee’s Superhumans, v pořadu o lidech, kteří vynikají nějakou schopností.
Šplh je v Česku čím dál více oblíbený. Potvrzuje to i velká účast na akcích, které se po celé republice pořádají. V současné době se koná šest až osm Velkých cen, které vrcholí mistrovstvím České republiky ve šplhu na laně. A šplhá se všude - v obchodním centru, ve venkovním prostředí, schodištěm na Sokole pražském, ale i v klasických tělocvičnách.