Co víme?
Že se stal obětním beránkem někdejšího týmu Sky, který se za něj nepostavil v době dopingových podezření. Prý kvůli mnohem větší rybě, kterou by to mohlo ohrozit, a kterou zatím Wiggins nechce jmenovat.
Že ztratil iluze o přátelství, protože si myslel, že za své výkony a výsledky si něco takového zaslouží, místo toho ho tým prostě odkopnul.
Že v dobách své největší slávy šňupal kokain dokonce přímo ze zlaté olympijské medaile.
Těžko říct, jestli Bradley Wiggins ve své nové autobiografii šokuje. Po tom všem, co se kolem něho dělo v posledních letech. Závislosti, finanční potíže, zkazky o bezdomovectví...
V rámci propagace knihy The Chain ale dávkuje nové a nové příběhy a tím posledním je popis britského národního týmu, se kterým má bohaté zkušenosti. Vždyť v součtu dráhové a silniční cyklistiky má na kontě sedm olympijských medailí, z toho čtyři zlaté. Ze světových šampionátů pak má patnáct medailí, z toho je osm zlatých.
Teď ale mluví o britském nároďáku jako o semeništi všeho špatného.
„V elitní cyklistice je hranice mezi oprávněnou kritikou a urážlivými komentáři tak rozmazaná, že vlastně neexistuje,“ píše Wiggins v knize, z níž citují britská média. „Řeknu to jinak: chtěl bych, aby moje dcera byla součástí takového systému? Rozhodně ne. Zvlášť způsob, jakým se mluvilo o ženách, byl odporný.“