Prvotním faktorem, který přivedl Plzeň a Slavii na místa, na nichž se nyní nachází, je strategie. Oba kluby totiž vědí nejen to, co chtějí hrát, ale hlavně, s jakými trenéry a fotbalisty. Stejně funguje třeba barcelonský model. Jedná se o jasně nastavenou šablonu, ve které má každý svou roli, kterou musí beze zbytku splnit. Když se mu to nepodaří, musí jinam.
V Plzni tuto vizi nastavil Pavel Vrba, který postavil kostru týmu tak, že už ji po něm mohl přebírat jakýkoliv kouč a pokud se držel nastavené cesty, uspěl. Na správný trenérský přístup přitom pilně dohlížel Adolf Šádek, generální ředitel západočeského klubu. Dokud se drželo pohromadě i personální obsazení původního Vrbova mančaftu, zdála se Plzeň neporazitelná a mluvilo se o ní i za hranicemi České republiky.
Tým, postavený na hráčích, kteří už nebyli někomu na Letné dost dobří, začal stárnout a bylo třeba sehnat náhradu za hráče typu Pavla Horvátha či Milana Petržely. To se částečně podařilo, ale bylo a je znát, že k nejlepším sezonám se výkony a výsledky ještě neblíží. Víkendový zápas proti Mladé Boleslavi (7:1) však ukázal, že nový trenér Adrián Guľa ví, jak s týmem naložit. Navíc se hattrickem Aleše Čermáka opět ukázalo, jak umí ve Spartě odhadnout potenciál svých hráčů.
Mezi tím, co se Plzeň stabilizovala, rostla pomalu, ale výrazně Slavia. S novým čínským majitelem získala finanční stabilitu, ale daleko důležitější byl příchod Jana Nezmara. Ten totiž jako sportovní manažer dokázal poskládat tým, který je kvalitní nejen na hřišti, ale i mimo něj.
Ne náhodou opět zafungovalo angažování několika sparťanů, kteří jakoby v Edenu pookřáli. Jména Simon Deli, Josef Hušbauer a David Hovorka, hovoří za vše. Navíc se stále v plné "kráse" nepředvedl Nicolae Stanciu, i když o víkendu už v náznaku zářil. Samotnou kapitolou je angažování Jindřicha Trpišovského, který měl původně zamířit z Liberce na Letnou.
Celé nynější slávistické kouzlo je založeno na jednoduchém principu. V kabině jsou hráči opravdovými kamarády, a to se samozřejmě musí projevit i při tom, když pracují. A že skutečně pracují. Výhra proti Jablonci (5:0) je jasným důkazem. Odměnou je jim nejen zasloužená výplata, která se ovšem zbytečně nemusí pohybovat v astronomických výšinách, ale hlavně obdiv fotbalových fans.
Když je dobrá parta, kterou dokáže trenér řádně usměrnit, musí to fungovat. Najednou nejde o to, zda hráč přišel do týmu za desítky milionů, je odchovanec či nechtěný jiným klubem. Platilo to u Plzně, nyní u Slavie. Kdo chce uspět, měl by místo výmluv, proč se nedaří, zkusit udělat něco proto, aby se dařilo. Nejde prvotně o peníze, ale o přístup.