Strongman Šíma: Naše závody se staly prestižními a mají zvuk i v zahraničí

Nejsilnější strongman u nás, Čestmír Šíma. | Foto: FB Č. Šímy

Mluví se o něm jako o nejsilnějším Čechovi. Čestmír Šíma totiž každoročně dokazuje, že snad neexistuje váha, kterou by nedokázal odlepit od země. Letos se již podeváté představil na Strongman’s games, kde zcela „nečekaně“ opět zvítězil. V rozhovoru se dozvíte, co je třeba udělat, abyste měli také takovou sílu, jak je to se zraněními, nebo jaké klacky jsou u nás házeny strongmanům pod nohy.

Letos se uskutečnil již 9. ročník Strongman’s games v Aši. Jak moc ho poznamenal koronavirus?

Celkem dost, už jenom tím, že tradiční termín našich závodů je květen a letos to byl až červenec. Jinak si myslím, že se nám povedly zase kvalitní a divácky atraktivní závody se špičkovými účastníky, jak z ČR, tak ze zahraničí.

Upravovali jste disciplíny, i vzhledem k tomu, že jarní příprava byla narušena pandemií?

Ne, ty byly dávno dané. Jediná změna nastala u disciplíny super yoke, kdy původní záměr byl přenášet jen váhu 600 kilogramů, ale kvůli větší atraktivitě se šlo ve 3 fázích, kdy se váha zvyšovala postupně od 430 kg, přes 500 kg až k finální váze 600 kilo.

Šíma je chlap jako hora. (zdroj: FB Č. Šímy)

Jak konkrétně jste se popral se situací Vy? První místo v letošním ročníku napovídá, že asi dobře…

Jo, výsledek super, ale cesta dlouhá, složitá a proložená zraněním nohy. Takže fakt žádná pohodová obhajoba, ale boj od začátku až do konce.

Kolik času potřebuje strongman, aby šel do závodní sezóny dobře připravený?

To je docela složitá otázka. Tak, nejdřív by měl pár let trénovat ve fitku, aby byl maximálně silný, pak do toho přidat speciální disciplíny, a pak někde vylézt na pódium a porovnat se s ostatníma borcema. Takže třeba u mě ta první fáze trvala zhruba 15 let, pak jsem měl teprve pocit, že už jsem dost silný, abych mohl závodit. Teď trénuji celoročně a ta finální příprava před prvními závody v sezóně trvá asi šest týdnů.

Jak vypadá Váš tréninkový týden?

Většinou 2-3 tréninky ve fitku a o víkendu mám venkovní trénink disciplín. Standardně to jsou zhruba 2-3 hodiny.

Strongmani neznají nepřekonatelnou překážku. (zdroj: FB Č. Šímy)

Když se přiblíží závody, mění se nějak Váš jídelníček? Volíte například nějakou speciální stravu, abyste závodní den zvládl, tak jak potřebujete?

V den závodu už mám problém něco jíst, takže zvládnu ráno akorát pár míchaných vajec s chlebem. Před závodem maximálně přesnídávku s ovesnými vločkami, a pak během závodu už jím jenom hroznový cukr v tabletách a trochu ovoce. Piju vodu.

Jak se strongmanské závody v Aši za těch devět let proměnily?

Strašně moc, změnili jsme místo závodu, každý rok měníme disciplíny, vše je na mnohem vyšší úrovni než na začátku. Závody se staly prestižními, mají zvuk a jméno kromě ČR i v zahraničí, a to mě hrozně těší. Jsem rád za to, co se nám podařilo vybudovat.

Plánujete s týmem v tradici závodů pokračovat?

Plánovat můžu co chci, ale víš jak to je. Třeba letos byl taky termín květen, a pak jsme byli rádi, že jsme to nakonec nemuseli odpískat úplně. Ale kde je vůle, tam je cesta, takže věřím, že příští rok ten jubilejní desátý ročník dáme.

Čestmír je sběratelem trofejí. (zdroj: FB Č. Šímy)

Zlepšují se u nás podmínky a zázemí pro strongmany?

Sice všude čtu, že jo, ale příliš si to nemyslím. Je pravda, že vznikají centra, kde jsou na vyzkoušení naše disciplíny, ale já bych rád viděl posun v prize money, zájmu sponzorů, množství závodů, velikosti závodů a dalším, a to bohužel nevnímám.

Máte v plánu letos nějaké zahraničí, pokud se tedy někde něco bude konat?

To právě nevím, rád bych vyjel ven, ale moc reálně to zatím nevidím.

Zdravotně jste teď v pořádku, bez zranění? Jak dlouho vlastně tělo vydrží zvedat bomby a kdy začíná nějaký strongmanský důchod?

Úplně zdravý nejsem a nebudu už asi nikdy. Stále něco léčím, ale to je prostě daň za ty roky dřiny. Vůbec ale nelituju, zažil jsem úžasný a nezapomenutelný věci a vše beru, že k tomu patří. Jak to hezký a pozitivní, tak to negativní. Něco jako strongmanský důchod je věc strašně individuální, každý vydrží a snese něco jiného.

V kategorii amatérů jsme letos mohli vidět obrovský zájem soutěžících. Jak moc je složitý přechod z amatérů do profíků? Co vše to vyžaduje po závodníkovi třeba v tréninku?

Jasný, amatéři jsou v podstatě kluci z fitka, co se chtějí porovnat mezi sebou a zjistit, jak na tom skutečně jsou. Přechod do profi je už jiný kafe, tam už to chce opravdu skloubit správný trénink, regeneraci, stravu, doplňky, mít aspoň kousek talentu, pevnou vůli a zkrátka to milovat. Když tohle všechno v sobě člověk objeví, tak už ho nemůže nic zastavit.

Komentáře