Dokážu si představit, že první týden v tomhle režimu, určitě zábavou byl. Ale řekněme si upřímně, že už to trvá fakt dost dlouho. Ze vstávání v devět, které bylo dřív zábavou, se stala rutina, protože už jsme si na to tak zvykli, že budík v sedm ráno vesele ignorujeme, ať jdeme den předtím spát v kolik chceme. Celé týdny pomalu přečkáváme v jedněch teplácích, tričku a mikině. Jedinou výhodou snad může být pro ženy to, že naši partneři, kteří už si zvykli na outfit alá bezdomovec s obličejem, jak nám ho pán Bůh stvořil (možná i horší), se do nás možná znova zamilují, až nahodíme „ksicht“.
Měli jste pocit, že vám práce v domácím klidném prostředí bude krásně odsýpat? Asi jste velmi brzo přišli na to, že home office tak dlouhou dobu úplně nepřispívá pracovní morálce. A to ještě nemluvím o těch, kteří mají doma děti a musí pendlovat mezi svou prací a domácí výukou. Nehledě na to, že svým dětem stejně moc nepomůžete, protože látku probíranou v páté třídě jste už zapomněli, a to, co vás nutili se učit v matematice, už jste v normálním životě nikdy nepoužili.
Takže kam zmizela ta osmihodinová pracovní doba? Pokud se vám přece jenom podaří vstát v devět s největší pravděpodobností usedáte k počítači se snídaní a kafem v ruce, abyste vyřídili první maily. Problém je, v jakém stavu je vyřizujete. V normálním režimu už byste měli za sebou ranní rituály a jízdu do práce a teď sotva mžouráte na obrazovku počítače. Kromě dětí je nutné vyprat, uklidit a uvařit, což se samozřejmě nejlépe dělá právě mezi odpovídáním na pracovní zprávy a poradou.
Najednou se může zdát, že pracovní doba nikdy nekonči. Ještě v devět večer totiž u toho počítače sedíte a řešíte práci. Jak je to možné? Ohlédněte se zpátky, kolik prádla jste vyprali, kolik seriálů zkoukli a jak dlouho jste připravovali oběd a večeři. A ejhle, najednou už zase není čas na to domácí cvičení, na které jsme si brousili zuby, protože jsme na to měli mít konečně klid.
Vznikla stovka videí, kde vám spousta lidí bude radit, co přesně dělat, aby byl váš home office produktivnější. Třeba že se ráno máte připravit a obléct tak, jako byste šli do práce. Ale řekněme si upřímně… Kdo by to proboha dělal, když může sedět na gauči v teplácích a mikině?