Domů
Start NHL je zatím stanovený na prvního ledna. Vy jste nastoupil naposledy kdy? V srpnu?
Naposledy jsem hrál proti Las Vegas, což bylo v půlce srpna. Samozřejmě ta nejistota je hrozná, když člověk neví, na co se připravit. Taková pauza má své pro a proti, ale už je to dlouhý. Teď jen nervózně čekám, kdy se vypíše datum kempu, abych mohl letět zpátky do Spojených států.
Kde jste tedy teď trénoval? Jak jste se udržoval, když už jsou venku mrazíky?
Můj známej má doma posilovnu, ještěže tak. Chodil jsem trénovat tam. Teď už se to v Česku pomalu rozvolňuje, tak se můžu vrátit na led.
Máte absťák po ledu?
Tak těším se, nebude nic zakrývat. Sice to bude bolet, ale nemůžu se dočkat.
Co vlastně hokejisty bolí při přechodu ze suché přípravy zpátky na led?
Asi ten pohyb. Na tom ledě člověk cejtí, jak moc během přípravy makal. Tak tejden to trvá, než se do toho člověk zase dostane.
V srpnu se vám při restartu NHL v play-off dařilo. Znamená to, že když máte dlouhou pauzu, jste pak hodně hladový?
Svědčí mi to. Já doufám, že to teď zase potvrdím. Ty pauzy nejsou úplně fajn, zvlášť když jsou takhle dlouhý. Možná to je náhoda, že se mi takhle dařilo. Bral jsem to jako pauzu, která je normálně mezi sezonami. Teď je to další dlouhá pauza, tak uvidíme, jestli se mi zase bude dařit.
Neuvažoval jste nad tím, že byste na chvíli zase oblékl dres Plzně nebo švýcarského Ambri, abyste se držel v provozní teplotě?
Napadlo mě to, ale bohužel mi to Chicago nedovolilo. A nijak jsem to s agentem neřešil, nechtěl jsem s tím na klub tlačit. Samozřejmě chápu kluky, kteří nehráli play-off a byli bez zápasu už tři čtvrtě roku, že si našli nějaký jiný angažmá.
Kam jste přišel, tam se vám dařilo. Byl jste tahounem Plzně, dvakrát nejlepší střelec české extraligy, ve Švýcarsku nejproduktivnější hráč a při první sezoně v NHL jste nasázel 30 gólů. Během tří, čtyř let dost slušná bilance, ne?
Jsem hlavně rád, že jsem zdravej. Že se celkově daří, to není jen o mně, hokej je pořád týmový sport. Mohl bych hrát kdekoliv jinde a dařit by se mi nemuselo.
Každým rokem jste lepší, zrajete jako víno, a to vám je teprve 25. Jaké jsou tedy další cíle?
Chtěl bych si udržet tu pozici, kterou jsem si vydobyl. Kdyby se ta další sezona, která snad začne co nejdřív, povedla stejně jako ta minulá, tak budu spokojenej.
Řekl byste loni touhle dobou, že budete třetí v Calder Trophy, ocenění pro nejlepší nováčky v NHL?
Když mě s tou cenou začala média spojovat, tak jsem si toho vážil, ale víc pozornosti jsem tomu nedával. Pak už se tomu teda nešlo vyhnout a za třetí místo jsem strašně rád. Je to fantastický.
Bude podle vás těžké zopakovat premiérovou sezónu a potvrdit fazónu?
Tenkrát jsem přijel, nikdo mě neznal, tak jsem mohl překvapit. Teď už to bude těžší opakovat. Ale pokud budu zdravej a připravenej, tak to nějakým způsobem určitě bude fungovat.
V play-off proti Edmontonu jste svými pěti body dokonce překonal 38 let starý ligový rekord. Do té doby dal nováček vyřazovacích bojů NHL nejvíce čtyři body za premiérový zápas. Vy jste jich urval pět. Jak se teď s odstupem času na rekord díváte?
Mně to pořád moc nedochází. Možná až budu mít po kariéře, tak si řeknu, že to je fakt něco. Jsem rád, že moje jméno bude někde napsaný, ale radši bych byl, aby bylo vyrytý na Stanley Cupu (smích).
Nechci vám vyvolávat trauma, ale jak vzpomínáte na bublinu, ve které jste s týmem během play-off žil?
Nebudu lhát. Nebylo to nic příjemnýho. Pendlovat mezi staďákem a hotelem, do toho skoro furt to samý jídlo. Kluci hodně hráli PlayStation, to mě moc nebaví, tak já jsem hodně koukal na televizi. Měl jsem puštěný český stanice, abych si připomněl mateřštinu. Zkrátka jsme tam nějak museli zabíjet ten čas.
Zaslouženě jste dostal novou smlouvu na dva roky. Jste rád, že si vás takhle Chicago váží?
Byla to pro mě priorita, abychom se domluvili co nejdřív. Žádný problémy nebyly. Jsem rád, že mám jistotu na dva roky. Smlouva je jedna věc, ale teď ještě potvrdit, že je zasloužená.
Sedí vám život u Michiganského jezera? Co nejčastěji s přítelkyní děláte?
Bydleli jsme v centru, takže právě k jezeru jsme chodili často. Pak jsme obcházeli restaurace. Ono toho času taky moc nebylo, furt se cestuje, takže člověk je pak rád doma a má tu svoji pohodu.
A jaký byl příchod do kabiny Chicaga?
Chvíli jsem na kluky koukal s otevřenou pusou, ale pak se to rychle otočí a člověk je začne brát normálně. Ale samozřejmě, měl jsem k nim respekt. Třeba Kane a Toews jsou kluci, kteří žijou jen hokejem a ničím jiným. Já mám ty priority trochu jiný, vím, že existuje i život mimo hokej. Ale je to radost se na ně dívat, jak do toho dávají maximum. To je inspirující.
Vaše reakce na úspěchy, které máte za sebou, mi přijdou skromné, nepůsobíte jako namachrovaný týpek. Na ledě si ale dost věříte, máte v sobě instinkt zabijáka, tak čím to je?
Když jsem byl mladej, tak jsem byl floutek. Časem jsem si uvědomil, že to takhle nejde dál. Jako jasný… nedělal jsem žádný průsery, ale furt jsem si myslel, že všechno znám, všude jsem byl. Začal jsem si prostě víc vážit toho, že mi ten hokej takhle jde. Taky mi to jít nemuselo. Takže jsem rád, že se to zlomilo.
Chcete i tím, jak vystupujete, inspirovat mladší kluky?
To bych přesně chtěl. Až si tohle nějakej 17 nebo 18letý kluk přečte a uvědomí si, že má nos možná moc nahoru, a nakonec se kvůli tomuhle změní, tak to bude paráda. Někdo je možná víc namachrovanej, má větší sebevědomí, a sedí mu to. Já jsem několikrát narazil, a proto si na to dávám pozor.
A co reprezentace? S tím, že NHL bude mít opožděný start, tak vaše účast na mistrovství světa asi moc reálná není. Váš hlavní cíl tedy bude olympiáda v Pekingu v roce 2022, která by se měla opět otevřít pro hráče ze zámoří?
Určitě. Udělat s reprezentací velkej úspěch na olympiádě je můj sen. Nejvíc fantastický by bylo, kdybych byl jeden z těch 25 zlatých hochů.
