Domů
Lance Armstrong se po letech vrací ke svému pádu a snaží se upravit obrázek toho, co se po jeho přiznání k systematickému dopingu vlastně dělo.
V podcastu německého triatlonisty a olympijského vítěze z roku 2008 Jana Frodena se pokusil svůj příběh zasadit do širšího společenského rámce, o kterém mluvil jako o 'cancel culture'.
Tak se přitom označují situace, kdy je nějaký člověk doslova odepsaný například kvůli nevhodnému chování nebo výrokům.
Armstrong připomněl okamžik, kdy se jeho obraz na veřejnosti změnil prakticky přes noc. „Druhý den po tom, co jsem všechno přiznal, mi došlo, jak to funguje: včera jsi byl hrdina a dneska jsi nula,“ vyprávěl a spojil to s dobou, kdy se podle něj začal prosazovat model rychlého veřejného odsouzení bez prostoru pro další obhajobu.
Jeho interpretace ale stojí v ostrém kontrastu s fakty, která vedla k pádu jeho kariéry. Mezi lety 1999 a 2005 dominoval profesionální cyklistice, když vyhrál sedmkrát v řadě Tour de France. Po vyšetřování americkou antidopingovou agenturou USADA o vítězství přišel a k tomu se na základě všech zjištění přidal i doživotní zákaz činnosti v cyklistice.
Armstrong dnes tvrdí, že se ocitl v situaci, která přesahovala samotný sport. „Měl jsem pocit, že jsem se stal jedním z prvních, kdo si prošel tím, čemu se dnes říká cancel culture,“ uvedl. Zároveň ale připouští, že jeho vlastní přístup k závodění byl extrémní: „Byla to práce a byl jsem placený za to, abych vyhrával, takže jsem to dělal. Možná jsem to ale posunul příliš daleko a nakonec jsem za to zaplatil.“
Zatímco Armstrong mluví o přežití a nutnosti posouvat výkonnost, kritici dlouhodobě upozorňují, že jeho pád nebyl náhlou likvidací, ale jen výsledkem systematického dopingu a lhaní.
Do obrazu patří i jeho vlastní reflexe chování mimo závody. Připouští, že tehdejší prostředí vrcholového sportu nebylo založené na vstřícnosti. „Na vrcholu tehdy nebylo moc hodných lidí,“ říká s odstupem. Současně dodává, že by dnes některé věci vnímal jinak, především schopnost ocenit vlastní úspěchy bez tlaku na absolutní dominanci.
Zdroj:
