Václav Vydra: Jezdectví a péče o koně mě udržují ve formě

Pane Vydro, kde se vzala vaše láska ke koním?

To je hodně dlouhá historie. Úplně nejdřív to bylo asi jen okouzlení romantikou filmů z divokého západu. Takže mi na jedněch prázdninách u Balatonu rodiče koupili dvě hodiny na jízdárně. Bylo mi 12 let a dodnes z toho mám schovanou fotku. Pak jsem se do sedla posadil asi za osm let na Mělníce, kde měla jedna moje známá koně. A tam jsem poprvé vyjel na koni do přírody. Vlastně jsem nic neuměl, ale hned od začátku mě to bavilo. Ale to není to, na co se ptáte. To je spíš láska k ježdění na koni.

Takhle jsem jezdil občasně asi šest let, a pak jsem na dalších téměř sedm let skoro přestal. Kolem roku 1993 jsem si na koně znovu sedl, to už jsem se snažil jezdit pravidelně, tak jednou týdně. No a po pěti letech se to tak nějak semlelo a pořídil jsem si svého prvního koně. Klisnu Nelly. A tam to vlastně teprve začíná. Tam se začala rodit ta láska. Já jsem se dlouho bránil tomu, mít vlastního koně. Asi jsem se té lásky bál. No a nakonec jsem do toho spadnul tak, že už nebyla cesta zpátky. Nechal jsem Nelly připustit, za rok se jí narodilo hříbě, pak přibyl jeden valach a pak ještě jeden a najednou jsem měl ty lásky čtyři.

Současná starost o 25 koní je určitě pořádná dřina. Jak se udržujete ve formě, abyste ji zvládl?

Ta dřina mě udržuje ve formě. Ale já to nerad nazývám dřinou. Pořád by to měla být zábava a mělo by to člověka těšit. Já mám momentálně šest vlastních koní, o ty se starám naplno, a pak ještě ošetřuji několik pacientů na naší kopytní klinice Institutu celostní péče o koně.

Když za Vámi někdo přijde s naivními představami o tom, že by si pořídil koně a jak romantické to bude, máte chuť ho přidržet u země, nebo takovým lidem rozumíte?

Ale jistě, že jim rozumím. Po svých zkušenostech je samozřejmě upozorním na všechna úskalí, která je budou čekat. Že ta romantika je jen třešnička na onom pomyslném dortu. Snažím se jim říct, s čím vším musí počítat, pokud má jejich kůň být šťastný, spokojený a zdravý.

Jezdectví je náročný sport, jak často se na koně dostanete Vy?

No, jsem tam v podstatě denně. Záleží na tom, kolik herecké práce právě mám. Většinu času mi zaberou úpravy kopyt, péče o koně na klinice, no a snažím se minimálně dvakrát týdně svoje koně "vyvenčit". Tedy jet na vyjížďku. A protože času není nazbyt, beru všechny najednou. Baví mě to.

[caption id="attachment_2266" align="aligncenter" width="696"> Václav Vydra se často objevuje i na beneficích, pomáhajících koním. (zdroj: ČTK/Pavlíček Luboš)[/caption>

Oblíbená otázka, která musí padnout ve všech rozhovorech s vámi. Proč nekovat?

Protože je to pro koně nezdravé. Ale není to jen o nekování. Je to i o životních podmínkách a o anatomicky a fyziologicky správné úpravě kopyt. Ale to by bylo na hodně dlouhé povídání. Lepší si o tom něco přečíst, případně k nám přijít na seminář.

Na Vašem statku v Malčanech žijí koně úplně jinak, než v klasických stájích. Kdy vás napadlo, že budete věci dělat jinak?

Ano. Pro mě je "klasická stáj" už naprosto nepřijatelný prostor pro život koní. Bohužel to nenapadlo mě, také jsem měl koně v boxech, i když chodili denně do výběhů. Ale to znamená na nějakých maximálně osm hodin. Přitom by měli mít možnost neustálého pohybu a motivaci k němu 24 hodin denně. Je to asi patnáct let, kdy jsem se, "díky" takzvaně nevyléčitelným zdravotním problémům mých dvou klisen, z čehož Nelly bylo tehdy 12 a Navaře 5, dostal ke knížce německé veterinářky, Dr.Hitrud Strasserové a fakta v ní obsažená mě naprosto šokovala. Chtěl jsem vždycky pro své koně to nejlepší a najednou jsem se dočetl, že jsem jim vlastně škodil. Rozhodl jsem se prakticky okamžitě. Sundal jsem koním podkovy, dal je z boxů ven a začal budovat venkovní ustájení. Oslovil jsem rakouského lektora, pana Patricka Spieledera, žáka paní doktorky, který už tehdy provozoval kopytní kliniku, pozval ho k nám na seminář, odvezl své dvě klisny k němu a asi za rok na to, kdy jsem organizoval pro zájemce semináře o problematice celostní péče o koně a jejich kopyta, jsem nastoupil na vyškolování u Dr.Strasserové. No a nakonec jsme s několika přáteli založili Institut celostní péče o koně a pak ještě koupili statek a v něm vybudovali takzvanou aktivní stáj.

Byl jste dokonce označen za tyrana koní, nemrzí Vás, při výsledcích, které při péči o koně máte, takové označení?

No, mrzí. Ne však kvůli mně, ale kvůli koním. Taky mě hodně zklamaly některé instituce a média, které té nesmyslné, zpátečnické kampani, daly prostor. Když se pak ukázalo, že to byl jen humbuk a že žádný "tyran" nejsem, ani je nenapadlo se omluvit, nebo uvést věci na pravou míru. Ale ono je to těžké. S pomluvou se těžko bojuje. A pokud je něco jiné, odlišuje se od toho zavedeného, má spousta lidí problém to přijmout. Nejlíp to asi vystihuje citát Arthura Schoppenhauera: "Každá pravda prochází třemi stadii. Nejdřív je zesměšňována, potom zatracována a nakonec je přijata jako naprostá samozřejmost". Mě těší, že mám šťastné a spokojené koně a že jsme už také pomohli i spoustě jiných koní. Fungujeme dál a snažíme se předávat informace a dovednosti těm lidem, kteří o to stojí a kteří chtějí, tak jako kdysi já, pomoci svým koním.

Byla by na Vás maminka, herečka Dana Medřická, pyšná? Věděla o Vaší lásce ke koním?

Ona to vidí a je tu stejně pořád se mnou. Bohužel odešla z tohoto světa příliš brzo. Začátek období mé lásky ke koním nestihla.

O mužích, kteří se věnují koním se říká, že jsou vášnivý. Jste takový? 

No, spíš bych řekl, že ani ne. Spíš umanutý.

Co vám koně dávají, co Vy jim? 

Dávají mi radost, energii, relax. Učí mě trpělivosti, empatii, schopnosti dorozumění. Já jim na oplátku dávám, co můžu.

Máte za sebou nespočet hereckých příležitostí. I pro ně asi musíte být v kondici, že?

Tak asi ano, i když v poslední době je pro mě herecká práce spíš odpočinkem. Obtížné to je, když se třeba zraním a musím hrát. To pak i bolí.

[caption id="attachment_2265" align="aligncenter" width="696"> Václav Vydra a Jana Boušková. (zdroj: FTV Prima)[/caption>

Hodně lidí vás má spojeného s docushow Prostřeno!, kterou komentujete se svou ženou,  herečkou Janou Bouškovou, už jedenáctým rokem. Jaký je váš vztah k jídlu?

Já sním skoro všecko. Hlad je dobrý kuchař, Ale tím jak pomalu běží roky, tělo stárne, tak se snažím ho tolik nezatěžovat a dopřávat mu spíš zdravější krmi. Pokud se mi to někdy vymkne, tělo mi to už dává vědět.

Inspirujete se někdy pořadem?

Po pravdě, ani ne....myslíte, že bych měl?

Když už jsme u jídla, jaké milujete a jaké naopak nesnášíte?

Mám moc rád španělskou kuchyni, italskou, čínskou (pro pamětníky - takovou, jaká kdysi bývala ve Vodičkově ulici a teď třeba v Hostivicích), sladká jídla, třeba palačinky a podobně. Ale s chutí si dám třeba řízek s bramborovým salátem, kachnu se zelím nebo svíčkovou s brusinkovým kompotem .... Rozhodně nemusím brouky, žáby, hady a netopýre :-) Ani ústřice. Nic živého.

Kdybyste mohl vyslovit jednu radu pro život, která vám někdy pomohla, nebo jste si ji musel sám prožít, jaká by to byla?

Kdo, když ne já, kdy, když ne teď...

Pokud se vám rozhovor líbil a zajímalo by vás i mnoho dalších věcí, které připravujeme, budeme moc rádi, když nám pomůžete v naší kampani na HitHitu. Na oplátku pro vás máme nachystané velmi zajímavé odměny. Jsme vděční za každou pomoc. Děkujeme.