Největší tuzemská organizace MMA sama o sobě říká, že je to vlastně "cirkus Oktagon“. Zároveň ale vznikla na myšlence, že chce MMA představit široké veřejnosti jako náročný a plnohodnotný sport. A zápasníky jako regulérní vrcholové sportovce. Poměrně dlouho se jí dařilo oba směry kombinovat, což přinášelo tomuto sportu stále větší pozornost a popularitu. Cirkus totiž nemusí být ničím nízkým, ten novodobý naopak umně kombinuje krásu a sportovní výkony. Jak ale ukázal sobotní turnaj Oktagon 19, když se to přežene směrem k cirkusu, nakonec nezůstane ani sport, ani ten cirkus.
Co se týká marketingu, je OKTAGON MMA o třídu a více před ostatními sporty u nás. O tom jsem přesvědčený. Jejich videa, schopnost "prodat" zápas i vybrané (!) zápasníky, vzbuzovat emoce, to všechno je na světové úrovni. Jenže každý balónek, který nafukujete příliš, nakonec praskne. A vy pak zjistíte, co uvnitř toho pěkně graficky provedeného a krásně barevného balonku celou dobu bylo. Nic.
Přesně to se stalo v sobotu v hlavním zápase celého turnaje. V zápase roku 2020, jak zněla líbivá marketingová nálepka. Stačily dvě minuty a zbyl jen zatuchlý vzduch, který se z prasklého balonku vyvalil. A tím teď nemyslím zápach po cigaretách, o kterém mluvil ve svém výlevu přímo v kleci Karlos Vémola poté, co Václava Mikuláška uškrtil, aniž by inkasoval jedinou ránu. Vyjadřování obou soků před nebo po zápase je samostatnou kapitolou a tisková konference po turnaji byla tím nejsmutnějším, co jsem na tuzemské sportovní scéně za hodně dlouhou dobu viděl.
Jde o zápach, který musel skoro štípat do očí ty, kdo MMA berou opravdu jako sport. O podvod na těchto fanoušcích i zápasnících. A ne, nemohou za něj Vémola nebo Mikulášek. Vyčítat jednomu, že si chtěl lehce vydělat peníze, nebo druhému, že se chtěl rychle zviditelnit, nehodlám. Byla to vina promotérů, kteří nafoukli až příliš velkou marketingovou bublinu kolem nerovné hospodské rvačky. Nic jiného to totiž nakonec nebylo. Dva testosteronem nabití borci se nejdřív sprostě uráželi, přede všemi si nadávali, pak ten jasně silnější zmlátil toho druhého, a když si pak sedli zase ke stolu, nadávali si dál.
To nejsmutnější na celé téhle hospodské bitce bylo, že zastínila skutečný sport. Ano, Oktagon 19 totiž v sobotu nabídl také opravdový, tvrdý a férový sport. Zápasy Lucie Pudilové, Samuela Krištofiče, Andreje Kalašnika, Filipa Macka, Pavla Salčáka, Matúše Juráčka nebo neskutečná bitva mezi Markem Bartlem a Matějem Kuzníkem. A v neposlední řadě úžasné MMA představení v podání dvou zahraničních zápasníků Javida Basharata a Alexandera Bezkorovainyie. Vlastně to byl turnaj, na kterém bylo k vidění deset zápasů, z nichž klidně polovina mohla být tím hlavním duelem. A ten desátý se mohl, respektive spíš měl odehrát radši někde na parkovišti a bez jakéhokoliv zájmu. Proběhlo to ale naopak.
Samozřejmě, už slyším argumenty, že bez tohoto hlavního "zápasu" by se minimum lidí vidělo ten zbytek. No, nemám čísla a těžko je budu mít, ale opravdu by mě zajímalo, kolik lidí, co si zakoupili PPV, se dívalo na celý turnaj. A kolik jich to zapnulo až ve chvíli, kdy se blížil duel Vémoly s Mikuláškem.
A že snad ostatní zápasy nenabízely dost silné příběhy? Ale prosím vás. Příběhy jsou všude kolem nás, jen se musí umět vyprávět, aby je někdo poslouchal. Ano, některé z nich se vypráví hůře a chce to více vypravěčského umění. Nestačí jen peníze, technika a pěkná grafika. Jenže právě schopnost nesklouznout k lacinému bulváru dělá skutečného vypravěče. A OKTAGON MMA tentokrát dobrým vypravěčem nebyl. Z krásného cirkusu se stala zakouřená hospoda, respekt a úcta byly vystřídány buranstvím a urážkami.