Biohacking: Když sportovní výkon řídí data, světlo a mitochondrie

Nejde o magii ani futuristickou vizi, ale o soubor vědecky podložených metod, jak optimalizovat výkon, regeneraci a celkovou odolnost těla. A to vše díky kombinaci dat, technologií a hlubšího porozumění lidské fyziologii.

Moderní biohacking ve sportu vychází z přesvědčení, že čím víc víme o sobě – o svém spánku, tepové frekvenci, stresu nebo metabolismu – tím lépe můžeme řídit své tělo. Sportovci tak dnes běžně nosí náramky sledující variabilitu srdeční frekvence (HRV), okysličení krve nebo spánkové cykly. Nejpoužívanější systémy nejen měří, ale rovnou analyzují, zda je čas na tvrdý trénink nebo raději odpočinek.

Obrovský vliv má také světelná terapie – takzvaná fotobiomodulace. Použití červeného a infračerveného světla podporuje činnost mitochondrií, tedy buněčných elektráren, a urychluje svalovou regeneraci. Studie publikovaná v Journal of Athletic Training potvrdila, že sportovci používající tuto metodu zaznamenali výrazně nižší vnímanou únavu po intenzivním výkonu.

Kryoterapie, tedy vystavení těla extrémnímu chladu, se stala populární nejen díky rychlé úlevě od bolesti a zánětů, ale i schopnosti 'nakopnout' hormonální odezvu organismu – zvyšuje hladiny norepinefrinu a snižuje stresové markery. A i když jsou přínosy částečně individuální, její zařazení do regenerační rutiny hlásí stále více profesionálních i hobby sportovců.

Zvláštní kapitolu tvoří kognitivní biohacking. Pomocí technologií jako neurofeedback nebo tDCS (transkraniální stimulace) se zlepšuje koncentrace, reakční čas a mentální odolnost. Ve světě, kde rozhoduje setina sekundy nebo chladná hlava ve finiši, jde o konkurenční výhodu.

Největší přínos biohackingu však spočívá v individualizaci. Zatímco klasické tréninkové plány počítají s průměrným sportovcem, biohacking sleduje každodenní stav konkrétního těla. Jak rychle regenerujete po běhu na deset kilometrů? Jaký má vliv vaše večeře na noční regeneraci? Kolik stresu vám přidává běžný pracovní den? To vše už dnes technologie dokážou změřit – a aplikace vám poradí, jak reagovat.

Samozřejmě, biohacking má i své limity. Bez pochopení principů může vést k přetížení, slepé důvěře v čísla nebo zbytečnému utrácení za 'zázračné' pomůcky. Klíčové je kritické myšlení a ideálně konzultace s odborníkem.

Ale pokud hledáte cestu, jak trénovat chytřeji – ne nutně tvrději –, je tu biohacking. Neříká, že technologie nahradí váš zápal nebo disciplínu. Jen vám umožní naslouchat vašemu tělu dřív, než tělo začne křičet.

Zdroj:

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/28387579/

https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/31001959/

https://journals.physiology.org/doi/full/10.1152/japplphysiol.00121.2017

https://www.wired.com/story/supersapiens-blood-glucose-monitor/

https://www.runnersworld.com/training/a45125567/biohacking/

• Sdílet: