V předzápasovém studiu České televize se trochu křečovitě hledala možná pozitiva, která by před prvním zápasem české reprezentace vykřesala naději na dobrý výsledek. Protože, a to si řekněme narovinu, Češi rozhodně nebyli favoritem. Naopak, jakékoliv body do tabulky skupiny B by po tomto duelu překvapily.
Švédové byli o něco déle v karanténě, kvůli covidu přišli o několik dobrých hráčů a na střídačce je nemůže vést jejich hlavní kouč... To byla hlavní "stébla", kterých se chytali hokejoví optimisté. Jenže, jak upozornil hokejový expert a realista Martin Hosták, byly tu i jiné aspekty, které Švédy pasovaly do rolí totálních favoritů. Především pak fakt, že většina z nich hraje - na rozdíl od českých mladíků - v nejvyšší švédské lize. Ta se navíc - opět na rozdíl od všech hokejových soutěží v Česku - hrála celý podzim. Pár dnů v karanténě či absence hlavního trenéra prostě nemohly smazat dlouhodobě budované výkonnostní rozdíly.
Výsledek je jasný, zdrcující a potvrzující to, před čím Martin Hosták varoval. Nakonec to museli uznat všichni včetně těch, kteří si tak trochu lhali do kapsy a mezi které, přiznávám, patřil i autor tohoto článku. Ten ale zároveň odmítá, že by se včera v Edmontonu odehrál nějaký ostudný debakl české dvacítky. Bylo zvláštní, jak v pozápasovém studiu ČT ti, kteří předtím hledali utopické argumenty pro úspěch, najednou ještě zatápěli pod kotlem české porážky vyjádřeními, že kdyby Češi dostali deset a více gólů, nikdo by se nemohl divit.
Fajn, ale oni je nedostali. Samozřejmě na tom měl zásluhu především brankář Nick Malík, který dělal v bráně všechno možné i nemožné a pochytal toho opravdu hodně. Já si ale nevybavuju žádné pravidlo, které by říkalo, že gólman není součástí týmu. A stejně tak si nevybavuju, že by se mezi výsledky počítala i všemožná KDYBY.
Třeba že KDYBY nebyl v bráně Malík, dostal by český tým klidně desítku. To bychom se mohli upínat také k tomu, že KDYBY v první třetině za stavu 1:1 vyhodnotil rozhodčí u videa nádhernou kombinační akci českých mladíků jako gól a oni šli podruhé v zápase do vedení, mohl být obraz dalšího dění na ledě úplně jiný. Mohl, ale nebyl. Gól Češi nedali, naopak těsně před polovinou utkání inkasovali, následně dostali gól při vlastní přesilovce a celý zápas se jim rozpadl pod hokejkami.
Nechme tedy prosím stranou KDYBY. Zároveň se ale nekoukejme jen na výsledek a to, že v druhé půlce zápasu už na ledě jasně kralovali Švédové, zatímco Češi se z něj prakticky vytratili. Včera se totiž hrála i první třetina a úvodních deset minut z druhého dějství. A to byla podstatná část zápasu, ve které naopak čeští hokejisté byli pro Švédy zcela rovnocenným soupeřem. Skvěle bruslili, většina z nich hrála bez respektu k favorizovaným soupeřům, dovolovali si kličky i pěkné kombinace, často stříleli. A v neposlední řadě hráli disciplinovaně. V první třetině měli Švédové tři dvouminutová vyloučení, z toho prvního navíc inkasovali. Češi nebyli naopak vyloučeni ani jednou!
Než došlo k totálnímu obratu v zápase, odehrála navíc česká dvacítka také vynikající úvod druhé třetiny, kdy na Švédy vlétla takovým způsobem, že ti nedokázali během prvních pěti minut ani jednou vystřelit na bránu. Naopak Češi se hrnuli na švédského brankáře a zasypávali ho střelami. Bohužel někdy nepřesnými, jindy dobře zlikvidovanými právě strážcem soupeřovy brány.
Pak přišlo první vyloučení na české straně, v jehož závěru Švédové skórovali a v čase 29:10 se poprvé dostali do vedení. Ani to ale nebyl moment, kdy se zápas definitivně zlomil. Češi dál hráli aktivně a šli za vyrovnáním, vynutili si další přesilovou hru. Jenže v té přišla chyba, kterou Švédové bleskově potrestali. A to byla zřejmě ta klíčová chvíle, kvůli které působily výkony mladých Čechů z první a druhé poloviny zápasu jako den a noc. Jejich sebevědomí dostalo obrovskou ránu, zatímco to švédské vyrostlo až ke stropu edmontonské haly. Pak už takříkajíc nebylo o čem.
Zítra nad ránem, konkrétně ve 3.30 našeho času, nastoupí česká reprezentace k dalšímu těžkému souboji. V druhém střetnutí skupiny B se jim postaví Rusové, kteří na úvod turnaje porazili USA 5:3. Češi znovu nejsou favorité, po "výprasku" 7:1 od Švédů už jim zřejmě věří ještě méně lidí než předtím. Jenže jeden zápas turnaj nedělá, a kdo viděl první půlku zápasu se Švédskem a nezapomněl na ni pod tlakem konečného výsledku, musí věřit dál. Protože kdyby se Čechům podařilo hrát tentokrát celý zápas stejně jako včera prvních 30 minut, prostě nemohou být bez šance.