Radek Jaroš se stal patnáctým člověkem na světě, který dokázal vystoupit na všech čtrnáct světových osmitisícovek bez použití kyslíku. Pyšní se i tím že v roce 2019 přidal ke Koruně Himaláje také Korunu světa - dokončené výstupy na všechny nejvyšší hory jednotlivých kontinentů. Co říká v rozhovoru pro NaStartu.cz na aktuální výstup nepálské expedice na K2?
Jsou pravdivá slova o tom, že zimní výstup na K2 byl poslední velkou horolezeckou výzvou?
V žádném případě. Šlo jeno poslední tečku za jednou horolezeckou etapou, a to pokud se budeme se bavit o kategorii zimních výstupů na osmitisícovky. Přijdou ale další výzvy, mnohem cennější, odvážnější a s vyšší sportovní hodnotou.
Co podle vás aktuální výstup na K2 znamená pro Nepálce a nepálské šerpy?
Jde o završení určité emancipace těchto vynikajících nepálských horolezců. Šerpové dřív sloužili a vynikali jako vysokohorští nosiči. Šerpové jsou ale národ, etnikum. Jenže se proslavili natolik že výraz šerpa se rovná vysokohorský nosič. Když jsem začínal v roce 1994 v Himaláji, sloužili pouze jako nosiči, dnes už řada z nich vlastní agentury a zaštiťují a sami organizují himalájské expedice. Bez nich by drtivá většina takzvaných horolezců nikdy nevystoupila na Mont Everest, Kančendžengu nebo právě K2. Většina takzvaných horolezců a horolezkyň pouze šplhá po fixních lanech a spí v táborech, které jim vybudovali právě šerpové. Samozřejmě v drtivé většině s kyslíkem. A potom přijedou domů a jenom řeknou, že jsem byl, nebo byla, na Everestu a K2. A zbytek cudně mlčí...
Sledujete lídra expedice Nirmala Purju a jeho výstupy?
Upřímně? Vůbec ne.
Čtrnáct osmitisícovek během šesti měsíců právě v podání Purji v roce 2019... Co si o tom myslíte?
Klobouk dolů před tím, že se mu podařilo dát dohromady velký a kvalitní tým, sehnat obrovskou částku peněz a udělat okolo toho super marketing. Velký kus práce! Ale ze sportovního hlediska nešlo o žádný výrazný posun himalájského horolezectví. Trendem jsou už dlouhou dobu malé týmy, obtížné cesty a jednoznačně bez používání kyslíkových přístrojů. Žádné cyklistické závody na světě se přece nejezdí za pomoci elektromotoru... A ve všech disciplínách je jakýkoliv, tedy i krevní doping důvodem k vyloučení ze soutěže. Jenom z nějakého důvodu v himalájskm horolezectví zůstal tenhle přežitek. A každý, kdo se vrátí z Himaláje se skalpem osmitisícovky, je oslavován jako hrdina? Podle mě je to divná doba.
V čem jsou zimní výstupy odlišnější od tradičních termínů?
Každému musí být jasné, že zimní výstup je mnohem obtížnější. Klimatické podmínky jsou mnohem drsnější, denní svit mnohem kratší, nápor na psychiku mnohem větší. Na horách nejde vystoupit na žádný vrchol, pokud není slušné počasí. Natož na vrchol osmitisícovky. A frekvence lidí, expedic, je v té době minimální, téměř nulová. Upřímně, myslím si, že několik dlouhých zimních sezon pod K2 žádná expedice nebude. Cíle bylo dosaženo a opakování výstupu nikdo nebude chtít. Bude chybět důvod i motivace.
Jak vypadá v zimě konkrétně K2?
Na vlastní kůži jsem to nezažil, nebyl jsem tam v tomto období. Ale lezl jsem kdysi dávno ve stejné době severně od pohoří Karakoram na Ťan Šanu. A navštívil také sibiřský Altaj v zimě. Všichni tady asi známe minimálně pojem ruská zima - obrovské mrazy, silné větry. Nic, co by člověka lákalo. A k tomu obrovská vzdálenost od civilizace. Minimálně deset dní pěšího pochodu, protože v Pákistánu moc přesun pomocí helikoptér nefunguje.
A čím je vlastně K2 specifická jako taková?
O počasí už jsem mluvil. Je to tím, že jde o nejvíce severozápadně ležící osmitisícový vrchol. Je hodně ve vnitrozemí a jako obrovský solitér schytává severozápadní větry na plný pecky. No a je technicky poměrně obtížný. Navíc právě převládající severozápadní větry způsobují lavinové nebezpečí především mezi vrcholem a výškou 7400 metrů nad mořem. Do té doby vede výstup po relativně bezpečném skalním pilíři. Ale nahoře je za určitých podmínek objektivní nebezpečí obrovské. Navíc zhruba ve výšce 8300 metrů nad mořem je obrovský ledovcový serak. Téměř sto metrů kolmého ledu, který, pokud je ve špatném stavu a to je vlastně neustále, ohrožuje pádem výstupovou trasu horolezců. A nejde nikudy obejít.
Absolvoval jste někdy zimní výstup?
Absolvoval jsem zimní výstupy v různých pohořích, ale ne v Himalájích, potažmo pohoří Karakoram, kde právě K2 leží. Moji spolulezci měli plány v době, kdy ještě nebyla v zimě slezena Makalu, že se o ni pokusíme. Já jim v tom nebránil, ale sám jsem byl rozhodnut, že do toho nejdu. Tou dobou jsme ji neměli vylezenou ještě ani v létě. Nemohli jsme se tedy spolehnout na absolutně žádnou znalost terénu. Ale hlavním důvodem bylo počasí. Jak už jsem řekl, za špatného počasí na vrchol vylézt nejde. A já tou dobou byl už tak starý, že jsem nehodlal sedět dva měsíce v základním táboře ve výšce 5000 metrů nad mořem a čekat na pár krásných dnů, kdy mi počasí dovolí pokusit se o rychlý výpad k vrcholu. Život je příliš krátký, než abych ho trávil tímto způsobem. To budu raději dva měsíce jezdit na běžkách po svojí rodné Vysočině.