Domů
Začněme nejprve u tvých začátků. Kdy jsi poprvé sedla k počítačové hře? A chytlo tě to okamžitě, nebo sis chvilku musela najít cestu?
Kdy jsem poprvé sedla ke hře, si upřímně ani nevybavím, bylo mi opravdu málo let. S největší pravděpodobností mě k ní ale pustil sednout můj strýc, Jump, který začal hrát ve svých teenagerských letech a já mu vždy seděla za zády a hodiny sledovala, jak hraje. Samozřejmě ke hře pouštěl i mě, takže moje začátky byly na oldschoolovkách jako Prince of Persia, Prehistorik, Atomic Bomberman apod. A chytlo mě to takovým způsobem, že často byla moje cesta z postele přes kuchyň a snídani rovnou k počítači. Ostatně jako je tomu dnes, díky mé profesi téměř denně (směje se).
Dneska ale se věnuješ především hrám, které se hrají soutěžně. Zkoušela jsi někdy hrát kompetitivně a s jakým výsledkem?
Možná právě Bomberman ve mně probudil kompetitivního ducha a když pak v 98’ vyšel StarCraft, strýc založil tým CDS. Když jsem viděla, že v něčem, co doma hrajeme, se dá soutěžit, jezdit na turnaje, dokonce i reprezentovat svou zemi, bylo mi jasné, že to chci zkusit taky.
Díky desítkám hodin, kdy jsem sledovala, jak hraje Jump, jsem věděla, jak na to. Pak už to bylo jen o tom, pokusit se zopakovat to, co předváděli ostatní. V osmi letech jsem řežby ve StarCraftu prokládala oddychovkami stylu The Sims či Age of Empires a postupně se zlepšovala. Nejsem si jistá, v jaké době jsem se přehoupla na tohle neoficiální umístění, ale když jsem ve čtrnácti s Jumpem začínala jezdit na turnaje, často spojené s LAN party, byla jsem nejlepší hráčkou na domácí scéně. Vždy, když se objevila nějaká nová nadějná hráčka, neměla jsem klid, dokud jsem ji neporazila. Postupem času jich na scéně začalo přibývat a jelikož naše počty byly oproti mužské populaci daleko nižší, tak nějak přirozeně jsme byly v kontaktu. To tehdy dalo vzniknout i dívčí sekci multiklanu B!ologic, kterou jsem vedla. Podařilo se nám vyhrát pár takzvaných klanových válek, ale naše výsledky v široké konkurenci nijak nevyčnívaly.
Kdybychom se bavili o výsledcích, za své největší tehdejší úspěchy bych mohla označit 16. místo na celorepublikovém finále ve StarCraft: Brood War, pořádaného studentskou organizací SCG, v níž jsem poté pár let působila jako krajská koordinátorka, nebo 32. místo na obřím turnaji DreamHack Summer 2008. Umístění to nejsou závratná, ale znamenají pro mě hodně už jen proto, že vím, že toto byla úroveň, které jsem byla schopná dosáhnout v disciplíně, kde dívky obecně dosahovaly daleko nižších výsledků než jejich protějšky.
Nechystáš se třeba zkusit si zahrát nějaký turnaj?
V poslední době jsem se párkrát zúčastnila 2v2 turnajů v StarCraft: Brood War, které mi připomínají staré dobré časy. I přesto, že jsem za posledních deset let hru hrála jen párkrát, dokázali jsme se spoluhráčem v jednom z nich dosáhnout na druhé místo. Je příjemné vědět, že to mám ještě v kostech.
Ve své práci šéfredaktorky PLAYzone zpovídáš během velkých světových akcí ty nejlepší hráče, zároveň moderuješ pořad COOL Esport. Co tě baví víc?
Moderování pořadu si užívám, mám skvělého kolegu i partu kolem produkce, takže je natáčecí den pro mě vždy příjemnou záležitostí. Při rozhovorech v pořadu se setkávám se spoustou osobností domácí scény, o kterých jsem sice věděla, že na ni působí, ale osobně jsme se třeba nikdy nepotkali. Další část hostů, které v pořadu máme, jsou pak naopak mí známí, s nimiž se na scéně potkávám pravidelně a se spoustou z nich i spolupracuji na nějakém tom projektu.
Kdybych ale měla určit, co z toho mě baví víc, musela bych říct, že role šéfredaktorky. Kromě každodenního fungování, při němž se řeší chod redakce, obsah webu, nové projekty i mediální partnerství, jsou obrovskou součástí mé práce také výpravy na světové esportové eventy. A zcela narovinu musím říct, že když stojím obklopena tisícovkami skandujících fanoušků po boku kameramana a fotografa pod pódiem, na nějž za doprovodu epické hudby nastupují nejlepší hráči světa, mívám husí kůži. A pocit, že za pár hodin s nimi budu mít šanci vést rozhovor a zeptat se jich prakticky na cokoli, to jen vylepšuje. Je opravdu nepopsatelné být součástí toho všeho.
Kdybys měla jmenovat jeden rozhovor, který ti utkvěl v paměti, který by to byl?
Určitě můj první rozhovor. Bylo to v Los Angeles a dostala jsem šanci vyzpovídat Fearguse Urquharta, který stojí například za vznikem původního Falloutu. Byla jsem docela nervózní a hned v první větě se mi podařilo velmi elegantním slovním obratem zmínit nejen oblast, do níž směřovali se svou novou hrou, ale také název konkurenčního titulu. V tu chvíli bych se nejraději propadla, ovšem Feargus to vzal s humorem a zbytek rozhovoru probíhal ve velmi uvolněné atmosféře. Ostatně, nic horšího už se asi stát nemohlo, takže už nebylo proč být nervózní. Z tohohle zážitku jsem si odnesla hlavně to, že ať dělám rozhovor se sebevětší osobností, pořád je to jen člověk, který je schopen se se mnou zasmát. Od té doby jsem během rozhovorů klidnější a nahlížím na ně spíš jako na popovídání si, než na přesně danou strukturu, která se musí stůj co stůj dodržet.
[caption id="attachment_2849" align="aligncenter" width="534">
Kara moderuje televizní pořad o esportu. (zdroj: Prima COOL)[/caption>
A v rámci pořadu COOL Esport?
V rámci pořadu COOL Esport se mi velmi příjemně povídalo s Patrikem ZERO Žúdelem, kterého jsme vyzpovídali na turnaji V4 v Budapešti. Bylo to poprvé, co jsme zkusili rozhovor do pořadu natočit mimo studio přímo na turnaji a dost možná také jediný způsob, jak tuhle slovenskou hvězdu dostat do pořadu.
V rámci turnajů pak vzpomínám na rozhovor se Serralem, který je pro mě ve StarCraftu legendou a fandím mu. Jelikož většina velkých turnajů v okolních státech se týká CS:GO a Dota 2, natočit interview s tímto hráčem pro mě osobně znamenalo hodně. Nikdy totiž nevíte, jestli to není poslední příležitost, kterou k rozhovoru s daným člověkem dostanete.
Je ještě někdo, kdo ti ve sbírce hostů rozhovoru chybí a chtěla bys jej vyzpovídat?
Rozhodně. Je to Scarlet, jediná hráčka StarCraftu, která se kdy dokázala probojovat do nejprestižnějších světových turnajů a v mnohých z nich dojít jen pár kol od finále. Patří jí můj obrovský obdiv a bylo by mi ctí se s ní setkat a moci přinést domácím fanouškům rozhovor s touhle hvězdou. Příběh její cesty k úspěchu je velmi zajímavý, rozhodně by bylo o čem si povídat.
Na kterém světovém turnaji se ti líbilo nejvíce, a na který bys nejraději zapomněla?
Pokud bych měla vypíchnout turnaj, kterého jsem se sama zúčastnila jako hráčka, tak by to byl již zmiňovaný DreamHack Summer2008. Ze světových turnajů pak mám srdcový vztah ke každoročnímu IEM Katowice. Naopak nejzvláštnějším turnajem pro mě bylo mistrovství světa v Dota 2, které se konalo v Seoulu. Přestože šlo o takhle prestižní turnaj, oproti klasickým turnajům pořádaným v obrovských arénách měl úplně jinou atmosféru a hraní v korejských hernách, kde hráči luštili, jak hru vůbec přepnout do angličtiny, mělo své úsměvné momenty.
A turnaj, na který bych nejraději zapomněla? Takový není! (směje se) Na všech si připadám, jako ryba ve vodě.
Fandíš některému týmu, ať už českému nebo zahraničnímu?
Z českých týmů jsem vždy fandila CDS, za nějž jsem v pozdější době i hrála. V současné době nemám na scéně favorita, i když se mi velmi líbí rodinné zázemí INAE, tradice eSuby či nová úroveň profesionality v SINNERS, SAMPI či Brute. Mám to spíš tak, že na světové scéně fandím týmům, v nichž je nějaký zástupce domácí komunity, např. mousesports s Frozenem či NAVI s Guardianem. Kdybych měla vybrat zahraniční tým, fandím Astralis. Ne kvůli jejich výsledkům, ale kvůli tomu, jak se chovají, jak vystupují. Vídáme se víceméně na každém důležitém turnaji a vždy mám ze setkání s nimi velmi příjemný pocit. Na rozhovory, speciálně s Gla1vem, se vždy velmi těším. Vozím si kvůli němu boty s vysokým podpatkem, abychom se vůbec vešli do jednoho záběru, je opravdu vysoký.
V esportu se pohybují převážně kluci. Jak se ti s nimi spolupracuje a uvítala bys více kolegyň?
Jsem na tenhle nepoměr zvyklá, s kolegy se mi spolupracuje suprově. Myslím si, že nezáleží na pohlaví, ale na nadšení pro esport. Pokud máte za kolegy lidi, kteří esportem žijí a není to pro ně pouhá práce, do které v daný čas přijdou a po uplynutí určité doby zase odejdou, práce se vám často prolíná s koníčkem. Když vás všechny baví stejná věc, společnou řeč najdete tak nějak automaticky.
Kolegyni mám přímo v PLAYzone jednu, s dalšími ženami ale spolupracuji na denní bázi, několik jich máme i v redakci. Určitě bych se nebránila tomu, aby se v esportu pohybovalo více žen. Přeci jen, když si po celém dni na turnaji potřebujete před rozhovorem pročesat vlasy, sympatizující a chápavé pohledy nepřicházejí od mužských protějšků, ale právě od žen, které vám rozumí i beze slov.
Myslíš, že holek v esportu bude postupně přibývat, nebo to vždy bude hlavně zábava kluků?
Určitě jich bude přibývat. Už dnes pociťuji rozdíl mezi tím, kolik hráček se vyskytovalo na scéně, když jsem byla malá a kolik jich ve hrách potkáte dnes. Stejně jako v jiných odvětvích, i tady se čísla pomalu posouvají a dívek a žen v esportu přibývá. Dnes už je běžné, že ženy turnaje hrají, uvádějí, moderují, komentují, analyzují a podílí se i na jejich organizaci. Například na IEM Katowice se za ESL o média stará trojice Isabel, Lisa a Christopher, mezi moderátory je Smix jedinou, kdo je schopen vést rozhovory s hráči v korejštině a překládat je publiku do perfektní angličtiny, Frankie zase získala titul Presenter of the Year na UK Esports Award. Ženy v esportu začínají být čím dál víc vidět a myslím si, že každá z nich je naprostou profesionálkou ve svém oboru.
Co tě ještě letos čeká a na jakou akci se opravdu těšíš? A nakolik aktuální koronavirová situace narušila tvoje plány?
Letos mě zatím, snad, čekají už jen dvě esportové akce, vyvrcholení celoročních domácích bojů na scéně, Mistrovství ČR v počítačových a mobilních hrách a pak Mistrovství světa v Dota 2, které by se letos mělo konat v izraelském Ejlatu. Zda však akce proběhnou podle plánu, je v tuhle chvíli ještě ve hvězdách. Všichni ale doufáme, že aspoň konec roku bude moci proběhnout tak, jak je zvykem a že esport se zase z online prostředí přenese do toho offline.
Na MČR se pravidelně schází všichni, kdo mají co dočinění s CZ-SK herní scénou. Je to pro mě tedy kromě čtyř dní téměř nonstop práce také event, během kterého se potkám s obrovským množstvím přátel, které nemám šanci vidět tak často, jak bych ráda. Koronavirus bohužel zhatil veškeré jarní a letní plány, takže jsme se slzou v oku nejprve pozorovali nevyhnutelné odložení PLAYzone Challenge LAN párty, kde se mělo letos sejít 800 hráčů, zrušení ESL One v Kolíně nad Rýnem i odvolání evropského The International, který se měl konat v srpnu ve Stockholmu.
Myslíš, že esport má ještě kam růst, nebo už dosáhl svého plného potenciálu?
Esport má určitě kam růst, není už sice v plenkách, ale v domácích vodách se teprve staví na nohy. Jeho potenciál je podle mě ještě v nedohlednu. Až bude MČR jednou v O2 aréně, nebo na podobném místě, k tomu naplněnému potenciálu už bude mít blízko. Zatím je tady ale ještě obrovské množství prostoru, kam může esport růst. Každým rokem se ale zvedá jeho úroveň, jak po stránce organizátorské, tak co se úrovně týmového zázemí týče. Dnes už je běžné, že hráči mají smlouvy a hraním se ti nejlepší z nich dokážou uživit, a to víc než průměrně. V budoucnu se podle mě budou moci esportové hvězdy srovnávat s těmi sportovními, minimálně co se fanouškovské základny a finanční stránky týče.
Autor je mediálním zástupcem České asociace esportu.
