Domů
Má za sebou skvělé výsledky, ale osobně si nejvíc váží konstantních výkonů. „Jde o dlouhodovou výkonnost v širší světové špičce,“ vypráví Vendula Frintová.
Jaké je to být královnou českého triatlonu?
Nevnímám se jako královna. Je to ocenění mojí loňské práce, kdy jsem vybojovala mimo jiné vítězství v závodě Světového poháru v Karlových Varech. Anketa má po přejmenování, ke kterému došlo, tuším, před pěti lety, prostě takový název, stejně jako v mnoha dalších sportovních odvětvích jako je Král cyklistiky nebo Král bílé stopy.
Vnímáte se jako symbol celého sportovního odvětví? Protože když se zmíní český triatlon, automaticky naskakuje vaše jméno...
Určitě se nevnímám jako triatlonový symbol. Symbolem se stávají opravdu jen ti nejúspěšnější, jejichž výkony nejsou řadu let překonány.
[caption id="attachment_8831" align="alignnone" width="1000">
Foto: Tommy Zaferes[/caption>
Kdo může být takovým symbolem?
Za mě je takovým symbolem třeba Emil Zátopek
Letos jste měla kvůli nucené karanténě více volného času, v minulosti jste trávila volnější chvilky studiem. Vymykáte se v triatlonovém prostředí tímhle svým přístupem?
Mezi triatlonisty se obecně vyskytuje mnoho vysokoškolsky vzdělaných lidí. Triatlon není sport, kterým se můžete zabezpečit na zbytek života, ani kdybyste byl mistr světa, proto je důležité mít zadní vrátka.
Jak třeba vzpomínáte na stáž v Evropském parlamentu, která byla součástí studia Sportovní diplomacie?
Celé studium Sportovní diplomacie bylo velice obohacující. Setkala jsem se s mnoha zajímavými lidmi a rozšířila si znalosti v různých odvětvích. Studijní cesta do Bruselu již byla takovou třešničkou na dortu.
A jak přesně rozumět vašemu původnímu studijnímu oboru na katedře antropologie a genetiky? Čím vás obor nalákal a jak je reálné, že se mu budete věnovat?
Na gymnáziu patřila biologie k mým oblíbeným předmětům a genetika mě zcela pohltila. Při studiu na PřF UK šlo konkrétně o genetiku člověka, což je neuvěřitelně zajímavý obor, který nachází stále více využití. V současné chvíli, bohužel, moc reálně svůj návrat k oboru nevidím.
Jak je vůbec možné zvládnout vysokoškolské studium obtížného oboru se sportem na takhle vysoké úrovni?
Skloubit studium s vrcholovým sportem pro mě bylo poměrně obtížné, neboť jsem nemohla studovat dle individuálního plánu, ale docházela jsem na klasické denní studium. Naštěstí jsem byla v jednom z prvních ročníků, který přešel na kreditní systém. To mi umožnilo lépe naložit s časem.
Jak moc pozměnilo vaše plány posunutí olympiády na příští rok?
Jsem ráda, že olympiáda byla odsunuta, protože v tuto chvíli nemáme podmínky potřebné na kvalitní plnohodnotnou přípravu.
Je obtížné najít motivaci do další sezony na plný plyn?
Vrcholový sportovec nejede nikdy na půl plyn, to by ze špičky rychle vypadnul. Motivací nám všem jistě budou právě přesunuté olympijské hry, kde chtějí všichni sportovci předvést ty nejlepší výkony.
[caption id="attachment_8832" align="alignnone" width="1400">
Foto: Roman Knedlík[/caption>
Dokázala byste porovnat, jak vás posunul přestup do světových tréninkových skupin oproti přípravě v Česku? Jak moc je vlastně triatlon o tréninkovém know how?
V mezinárodních skupinách jsem se vždy mohla připravovat mezi absolutní světovou špičkou. V současné době trénuji ve skupině s mistry světa v ženské i mužské kategorii a celkem sedm různých lidí z naší skupiny dokázalo v loňském roce vyhrát alespoň jeden ze závodů seriálu mistrovství světa (WTS - World Triathlon Series). Jen snaha vyrovnat se tréninkovým partnerům vás neskutečně posouvá dopředu.
Která ze tří disciplín vás nejvíc těší? Uměla byste si představit, že byste byla specialistkou jen na ni?
Přestože jsem od šesti let závodně plavala, byl mou nejsilnější disciplínou v triatlonu vždy běh. Dovedu si představit, že bych byla běžkyní. Během své aktivní triatlonové kariéry jsem v ČR dokázala v loňském roce při vítězství na Běchovicích završit poměrně unikátní hattrick titulů z MČR. Jsem držitelkou titulů na dráze na 5 kilometrů, v krosu a 10 kilometrů na silnici. Běh, obzvlášť na delší distance, je však hodně náchylný k častým zraněním.
Jak obtížné je stát se profesionálním triatletem s perspektivou, že se sportem uživíte?
Pro profesionální dráhu jsem se rozhodla až po ukončení magisterského studia na PřF UK, kdy jsem již podle výsledků věděla, že se sportem po určitou dobu mohu živit. V té době jsem byla dvakrát druhá na mistrovství světa do 23 let, mistryně Evropy do 23 let a měla řadu pódiových umístění v rámci Evropského poháru.
A jak obtížné bylo posunout se na současnou úroveň?
Byl a stále je to dlouhodobý vývoj. Člověk na sobě musí neustále pracovat, nemůže usnout na vavřínech.
Je postupem času složitější přesvědčovat tělo k extrémním výkonům, nebo je to už přirozené?
Vždy jsem byla zvyklá tvrdě trénovat. Zcela přirozené to není, ale tělo se na zátěž samozřejmě adaptuje. Člověk léty také získá spoustu zkušeností a své tělo lépe pozná. Ví, co si může dovolit, kdy má naopak ubrat.
Mají triatletky stejné osobnostní nastavení jako muži ve smyslu překonávání výzev a ultra distancí?
Překonávání výzev je smysl nejenom sportu a vůbec nezáleží na pohlaví. Všechno se musí posouvat dál, lidský vývoj je nezastavitelný. Co je pro někoho výzva, může být pro druhého denní chléb. Pro mě osobně nejsou ultra distance výzvou. Vím, že bych je zvládla, ale pouhé odškrtnutí úkolu pro mě osobně nic neznamená.
Co by lákalo vás osobně? Máte nějaký sportovní sen v rámci překonávání sebe sama?
Musím říct, že většinu sportovních snů jsem si již splnila. To však neznamená, že by mně chyběla motivace do dalších závodů.
(Celý rozhovor s Vendulou Frintovou vyšel v magazínu Svět sportu.)
