Před lety, kdy u nás bylo MMA ještě v plenkách a zápasilo se po garážích, jsem natáčel rozhovor s Petrem Knížetem. Legendou českých bojových sportů. Do řeči nám tenkrát vstoupil energický sympatický mladík, kterému říkali Mach a ironickou poznámkou mi vysvětlil, že bych měl udělat rozhovor s ním, protože je nejlepší. Pousmál jsem se a pokračoval v rozhovoru s Petrem. Uplynula nějaká doba a dnes s tímto mladíkem dělám rozhovor jako s jedním z nejperspektivnějších fighterů prestižní organizace UFC.

Tvůj příběh je jak z hollywoodského filmu. Jak vnímáš svoji sportovní kariéru ty sám?

Asi to tak vypadá. Já to beru tak, že když člověk chce a maká, přiblíží se ke svým cílům.

Jsou na tebe rodiče pyšní?

Samozřejmě jsou. Já jsem zase moc rád, že se o ně můžu postarat. Teď jsem jim například pořídil nový byt. Nejdůležitější však pro mě vždycky bude, že jsou zdraví.

Mají o tebe stále strach, nebo už si zvykli, že mají syna bojovníka?

Každý rodič má strach. I když budete nejsilnější a nejlepší, vždy budou mít strach. Rodiče jsou takoví, a to se nemění.

Co tě přivedlo do Čech?

Jel jsem za lepším životem. Svou roli zřejmě sehrál i osud. Přijel jsem jako mladý bojovník s 50 euro v kapse, pracoval po stavbách, neměl jsem peníze na jídlo ani na nájem. Teď mám vše, co potřebuji a chci. Je to hlavně tím, že když člověk fakt hodně chce a maká, tak může dosáhnout čehokoliv.

Dá se říci, že tu máš druhý domov, a to nejen v gymu Petra Knížete?

Já myslím, že se dá říct, že Česká republika je můj „první“ domov. Ale Uzbekistán samozřejmě vždycky zůstane v mém srdci. Narodil jsem se tam, je to moje krajina. Teď ale už 8 let žiju tady, je mi tu dobře a mám tady kamarády. A Petr Kníže? To je můj český táta a díky němu mám to, co teď mám.

Další důležitou etapou tvé kariéry byl tým boxera Floyda Mayweathera. Jaká je s ním spolupráce?

Skvělá, patří mu velký dík. Příspěvek Floyda na sociálních sítích, o tom, že jsem nejlepší MMA fighter, mi hrozně pomohl. Když jsem před lety koukal na jeho zápasy, tak by mě nenapadlo, že to bude můj šéf, kamarád a člověk, který mi bude se vším radit.

Myslíš, že bojovníci jsou dnes novodobí gladiátoři co mají „bavit“, jak říká Karlos Vémola?

To se nedá srovnávat. Něco podobného mezi námi a gladiátory sice je, ale my buď vyhrajeme nebo prohrajeme. Oni bojovali o holý život.

Organizace UFC je celosvětovou legendou MMA. Dosáhl jsi bojováním v ní svého pomyslného sportovního vrcholu?

V UFC chce být každý. Jsem rád, že jsem zapsán v historii jako první Uzbek v této soutěži, ale není to sportovní vrchol. Je to jenom začátek. Mám nejlepší věk, cítím se dobře a je vše mám stále před sebou.

Jak se odráží skutečnost, že bojuješ v UFC, na tvé psychice?

Mně je jedno kde, nebo s kým zápasím. Musím hlavně vědět, proč tam jsem. Reprezentuji dvě země, Uzbekistán a Českou republiku, a to je pro mě velká motivace. Vím, kdo za mnou stojí a psychicky jsem vždy naladěn na výhru. Bojuji za nás všechny.

Brzy se staneš otcem. Myslíš, že to změní tvůj přístup ke kariéře? Například, že třeba začneš na sebe víc dávat pozor, aby jsi tu byl zdráv pro svou dceru?

Vždycky jsem si přál rodinu a jasně, že na sebe teď dávám pozor víc. Mám vedle sebe skvělou ženu a čekáme miminko. Budu ještě víc makat, protože chci pro svoje dítě to nejlepší. A to dokážu jen tehdy, když půjdu nahoru. Děkuji moc všem fanoušků MMA, kteří nás podporují, protože bez nich bychom nikdo nebyl tam, co jsme. Přeji všem hlavně zdraví v této těžké době.