Domů
O zápasech MMA se lidé baví při čekání na autobus, rozhodnutí rozhodčích vášnivě rozebírají cestou do práce v metru či tramvaji. Zahraniční i tuzemské galavečery jsou běžnou součástí televizních programů komerčních televizí, vyprodávají se velké haly (pokud tedy zrovna neplatí vládní omezení), sázkové kanceláře na MMA pravidelně vypisují kurzy, o soukromém životě některých zápasníků se denně píše v bulváru. Prvního Čecha v UFC a dnes bezesporu nejznámější tuzemskou hvězdu MMA, Karlose Vémolu, znají snad všichni.
MMA lze bez nadsázky označit za nejprogresivnější sport v České republice za poslední čtyři roky. I když, jeden termín ze slovního spojení „nejprogresivnější sport“ se v poslední době ocitá poněkud na vodě. A nejde o slovo nejprogresivnější.
Raketový nárůst popularity se vším všudy
O bezkonkurenčním posunu MMA totiž nelze pochybovat. To ukazuje jak výše popsaná popularita, která se téměř z nuly dostala do značných výšin, tak například brilantní způsob, jakým si organizace Oktagon MMA poradila letos na jaře s bezprecedentní krizí okolo pandemie nového typu koronaviru. V době, kdy se ještě ostatní sporty s fotbalem a hokejem v čele ani nerozkoukaly a nekonstruktivně plakaly nad vládními omezeními, promotéři Oktagonu rychle přišli s projektem Underground. A jako první naservírovali hladovým divákům svoji vlastní podívanou.
S rostoucí popularitou se kromě plných hal, nových sponzorů a výrazně většího počtů sledujících na Instagramu dostavily také další vedlejší efekty. Například řada nových “odborníků“, kteří o MMA píší, glosují ho, komentují na sociálních sítích. To je úplně v pořádku. Jen je potřeba si také upřímně přiznat, že tu není moc lidí, kteří se MMA věnují deset, dvacet nebo třicet let, znají podrobně jeho historii, ideálně ho někdy zažili na vlastní kůži. Zkrátka to není fotbal, hokej či tenis, tedy sporty, které si každý měl někdy možnost vyzkoušet, nebo mají u nás mnoho desítek let dlouhou tradici.
Proto také považuji za nezbytné, napsat pár slov o tom, z jaké pozice si vůbec tento komentář dovoluji psát. Předně, nejsem odborníkem na MMA. Nikdy jsem nestál “v kleci“, nikdy jsem neabsolvoval přípravu na utkání. O MMA jsem napsal pár článků, podílel jsem se na PR komunikaci jednoho z prvních galavečerů, dělal jsem docela dost rozhovorů s MMA zápasníky. A sleduju ho přibližně pět let. Původně jsem ale řeckořímský zápasník, píárista a pisálek. Ke sportu, navíc z rodiny těch bojových, mám tedy sice blízko, ale nejsem v žádném případě specialista na MMA a nevydávám se za něj.
[caption id="attachment_7095" align="alignnone" width="1250">
MMA přináší na jedné straně radost, na druhé zklamání. (zdroj: Michal Beránek / CNC / Profimedia)[/caption>
Je MMA regulérní sport?
Teď už ale pojďme zpět k tématu. V roce 2016, konkrétně 12. června, se v Praze uskutečnil první galavečer organizace XFN. Ta do konce roku naplno představila tuzemské scéně její do současnosti nejviditelnější tvář – Karlose Vémolu. A za dva roky dostala MMA do O2 areny. V roce 2016 také diváci mohli poprvé sledovat na televizních obrazovkách reality show Oktagon Výzva, se kterou se zrodila také aktuálně nejsilnější MMA organizace na českém a slovenském trhu. Oktagon MMA dokázala v roce 2019 vyprodat O2 arenu svým zápasem století.
Zdá se to být poměrně dávno, ale jsou to pouhé čtyři roky, co MMA začalo dobývat český a slovenský trh. A já si z té doby pamatuju jednu mantru, kterou se zaklínali všichni promotéři a popularizátoři těchto zápasů: „Chceme MMA ukázat široké veřejnosti, chceme MMA prezentovat jako sport s jasnými pravidly. Není to jen bitka dvou rváčů v kleci. Naši zápasníci jsou sportovci a MMA je sport jako každý jiný.“ Myšlenky, které se mi tehdy hrozně líbily.
Dnes se ale musím zeptat: Opravdu se tyto ambice podařilo naplnit? Je MMA skutečně regulérní sport? Snaží se o to ještě někdo?
Jistě, někdo se o to určitě snaží. Ale je čím dál méně vidět a slyšet. Celkově se s rostoucí základnou fanoušků, větším prostorem v médiích a vyprodanými halami uhnulo z cesty „MMA je sport jako každý jiný“, a zapomnělo se na ni.
[caption id="attachment_7097" align="alignnone" width="1250">
Gábor Boráros se do profi klece dostal díky projektu Oktagon Výzva. (zdroj: Michal Beránek / CNC / Profimedia)[/caption>
Respekt a úcta, nebo pohrdání a urážky?
Můžete mi vyčítat, že je to archaická představa, ale pro mě je sport stále spojený se sportovním chováním. S respektem k soupeři, s respektem k divákům i fanouškům, pro které jsou sportovci často vzory. Co ale dnes nejvíce rezonuje v MMA? Urážky, ponižování soupeřů, verbální útoky neznající jakoukoliv míru. Naprosto běžná jsou vyjádření typu: „Zabiju tě, nic pro mě neznamenáš, jsi totální nula.“ Mluvit tím nejsprostším a nejurážlivějším jazykem je dnes nejjednodušší cesta, jak dlouhodobě oslovovat “fanoušky“.
Jistě, i jinde najdeme sportovce, kteří nejsou zrovna nejlepšími vzory pro mládež a veřejnost obecně. Často se u nás mluví třeba o některých fotbalistech, jejichž opilecké eskapády, zhýralé výstřelky a ne vždy vybraná mluva nejsou zrovna tím nejlepším příkladem. Jenže to jsou excesy, které jsou okamžitě odsuzovány. Nejsou chváleny, obdivovány a vystavovány na odiv.
Buďme ale konkrétní. Tohle je například příspěvek z oficiálního instagramového profilu tuzemské organizace I Am Fighter, zveřejněný před týdnem.
https://www.instagram.com/tv/CFKqwEIBoyk/?utm_source=ig_web_copy_link
Přes osm tisíc lidí se jen na tomto komunikačním kanále mohlo podívat na to, jak jeden ze zápasníků sprostě nadává a uráží svého potenciálního soupeře. A jak to organizace, pod kterou zápasí, prezentuje jako svůj oficiální materiál. Je tohle opravdu způsob, jak prezentovat MMA jako sport a přitáhnout k němu děti a mládež?
A dále. Při vší úctě k již zmíněnému Karlosu Vémolovi a tomu, jak tuzemské MMA zviditelnil, dnes je z něj bulvární celebrita vystavující na odiv svůj extravagantní přístup k životu, nikoliv obdivovaný sportovec. Jeho poslední návštěva v Show Jana Krause? Nebo talk show Honzy Dědka? Jaký je z těchto širokou veřejností velmi sledovaných televizních pořadů efekt pro MMA? Že “největší hvězda tohoto sportu“ u nás řeší rozchod s partnerkou a údajné nevěry na Instagramu, přes který si vyměňují urážky, a k tomu by ze syna vymlátila případnou homosexualitu?
Na červeném gauči u Jana Krause snad nepadlo slovo o tréninku či zápasu. Jasně, pořad na Primě už se dávno stal bulvárem, do kterého sám zkušený moderátor tak rád tepe. Ale nebýt toho, že Vémola v poslední době plní média a sociální sítě právě těmito tématy, možná by i na nějaký ten sport došlo. "Terminátorovi" to sice asi nebylo příjemné, ale výsledkem byla bulvární partnerská poradna. Zástupy rodičů pak určitě odvedly druhý den svoje děti do tělocvičny, protože netouží po ničem jiném, než aby se z nich staly podobné “sportovní ikony“. A za pár let si koupily žraloka s krokodýlem.
[caption id="attachment_7098" align="alignnone" width="1250">
Karlos Vémola se jako první Čech dokázal prosadit v prestižní UFC. (zdroj: Profimedia.cz)[/caption>
Během nedávné tiskové konference Oktagon MMA patřil mezi vrcholy prezentace plánů této organizace tzv. trashtalk mezi Václavem Mikuláškem a právě Karlosem Vémolou. Především ze strany Mikuláška padaly před novináři a fanoušky u živého vysílání takové urážky, že je zde ani nebudu přepisovat. Opakovaly se výzvy k bitce někde na benzínce, zaznívaly ty nejhnusnější sexistické narážky. A co se stalo? Nic. Neřeší to promotéři, protože jim to tak zřejmě vyhovuje, neřeší to média, protože je to prostě MMA a patří to k němu. Tímhle způsobem se u nás dnes prodávají lístky na galavečery.
Fajn, může být. Ale pak si řekněme, že neplatí to, po čem se ještě nedávno volalo, tedy že MMA je sport jako každý jiný. Prostě není.
Umíte si představit, co by se stalo, kdyby takové výroky, které zaznívaly na této tiskové konferenci, vypustil veřejně z úst nějaký fotbalista, hokejista, tenista nebo jakýkoliv jiný sportovec? Okamžitě by se dostal na titulní strany médií, od jeho výroků by se distancoval jeho klub, trenér či agent, a sportovec by se omluvil a kál. Nebo si představte, že by něco takového řekl Lukáš Krpálek, protože judo má přece jen k MMA blíže. To si ani nelze představit, že? Díky bohu. A Lukášovi.
Nejsme v tom sami
Aby nedošlo k mýlce, tuzemské MMA v tom není samo. Jakkoliv je Conor McGregor obdivuhodný zápasník a byznysmen, právě jeho šílené excesy posunuly MMA ve jménu peněz a slávy daleko za hranice skutečného sportu. Jistě, mnoho kluků a holek po celém světě inspiroval k tomu, aby začali sportovat. Jenže mnoho si jich určitě vzalo za své to, že je normální nadávat soupeřům, zesměšňovat jejich rodinu či náboženské vyznání. Že je normální se verbálně i fyzicky napadat mimo sportoviště.
[caption id="attachment_7096" align="alignnone" width="2560">
Conor McGregor je největší hvězdou MMA na světě. Jen kvůli výkonům to však není.[/caption>
Všechny ty stesky, jak MMA není na olympiádě, jak se mu nevěnují mainstreamová média nebo o něm u nás neinformuje a zápasy nepřenáší Česká televize? Dle mého názoru je to tak v tuto chvíli správně. Je mi to líto vůči těm mnoha zápasnicím a zápasníkům, kteří MMA opravdu dělají jako plnohodnotný vrcholový sport, neprezentují sebe sama prostřednictvím urážek soupeřů, naopak k nim chovají respekt. Ano, oni jsou opravdovými sportovci a MMA v jejich podání je tvrdý a náročný sport. Jenže cesta, kterou se nejen tuzemské MMA aktuálně ubírá, škodí nejvíc právě jim.
Lidé jako David Dvořák, Machmud Muradov, Jiří Procházka nebo třeba Tereza Bledá, kteří se dnes prezentují úžasnými sportovními výkony, nikoliv jako bitkaři ze čtvrté cenové, jsou jako sportovci zastiňováni úplně jinou, bulvární a nízkou prezentací MMA. Jsem si ale přesto jistý, že jsou to právě oni a jim podobní, kdo nakonec mohou být budoucností MMA jako skutečného sportu. Neměli by ale z této cesty sejít, i když je určitě těžší, delší a náročnější.
