Severočeský tým se pro slávisty stal v posledních letech něčím podobným, co známe z hokeje pod pojmem farma. Zatímco hráči, kteří zatím nedosahují kvalit prvního týmu z Edenu, putují pod Ještěd, opačným směrem se vydávají už hotoví plejeři, jejichž zařazení do sestavy Pražanů nebývá dlouhodobým problémem.
Letos je ovšem na trase Slavia-Liberec až nevídaný provoz. Do mistrovského týmu už dorazila čtveřice fotbalistů (Jan Kuchta, Ondřej Karafiát, Tomáš Malinský, Michal Beran), opačným směrem zase na hostování zamířilo trio sešívaných (Jakub Jugas, Jan Matoušek, Daniel Kosek). To vše bez nějakých velkých průtahů a zbytečných komplikací.
Téměř to vypadá, jako když si každý jiný ligový klub přesouvá hráče z B-týmu do svého áčka. Na dealu mezi mistrem a Slovanem je ovšem zajímavé především to, jak pomáhá oběma klubů. Liberec se totiž dokáže vyrovnat se ztrátou svých opor a nahradit je hráči, kteří přijdou buď na hostování, nebo za utržený peníz z jiných klubů.
Poté se znovu opakuje osvědčená rovnice, v níž se dobrá výkonnost na severu Čech rovná lasu z hlavního města. Proč ne, když to tak dobře funguje, chce se říct.
Hlavní devizou přátelství mezi Slavií a Libercem ovšem byla úplně jiná dohoda, než ta, která do Edenu přivedla jakéhokoliv hráče. Vlastně se jednalo o dohody dvě. Jednou se podařilo ulovit sportovního ředitele Jana Nezmara a tou druhou kouče Jindřicha Trpišovského.
Z těchto “přestupů” totiž může Slavia profitovat ještě dlouho. Pokud se k tomu navíc přidá i dobrý hráčský kauf, mohou si Pražané mnout ruce. Jak dlouho ovšem bude liberecká studna nevyschnutelná, ovšem nikdo neví.
Pro současnou Slavii by ovšem neměl být problém si podobnou synergii vytvořit s jiným klubem, který produkuje perspektivní hráče. Peníze totiž potřebuje každý mančaft a jestli jsou české, nebo čínské, neřeší. Hlavně, že jsou a je jich dost.