Proto se stále víc rozvíjí obor sportovních koučů, kteří mají napomoci sportovcům udržovat se v dobrém rozpoložení, nestresovat se hloupostmi a díky tomu dosáhnout na medaile. V pralesní lize, nebo na olympiádě, princip je v zásadě stejný.
V první řadě je třeba porozumět tomu, že sportovní psychologie je mezioborovým vědeckým odvětvím. Na pomezí mezi psychologií, která má na starosti koncentraci na výkon a disciplínu, se také věnuje biomechanice pohybu, fyziologii a kineziologii. Právě v okamžiku, kdy sportovní terapeut přesně chápe soustavu činností, které dohromady přinášejí výkon na požadované úrovni, může být svému klientovi dobrým koučem. V jiném případě se to nikdy nepodaří. Jakmile totiž bude jeden kterýkoliv z výše uvedených oborů upozaďovat, může velice snadno dojít k přepětí sportovce, jeho vyhoření a neodkladnému konci jeho kariéry.
Je jasné, že laik je sám sobě trenérem i koučem kineziologem, protože sám dokáže odhadnout, že dnes by hrát zápas neměl, protože má ještě z posledního tréninku namožené svaly. Také si dokáže v obecné rovině definovat, zda ho sport ještě baví nebo ne. Ovšem u vrcholových sportovců je to trochu jinak. Abnormální tlak na výkon často vede k poklesu výkonnosti, a tehdy je třeba mít vedle sebe odborníka, který tu přidá, jinde ubere.
Právě tak sportovní psychologové fungují a právě oni jsou si se svými klienty často velice blízcí, protože pečlivě sledují veškeré aspekty sportovního i soukromého života tak, aby vždy dosáhli vnitřního klidu sportovce a ten se tak mohl soustředit výhradně na výkon. Rozhodně ale nevnímejte funkci sportovního psychologa jako roli někoho, kdo dojde klientovi na nákup, pohádá se za něj s partnerkou a podobně. Vztahy jsou většinou v čistě profesionální rovině a podobné nesmysly jsou vidět jen v hollywoodských filmech nevalné kvality.
Sportovní psycholog má za úkol jiné věci než nákupy a zabavení sportovcova hysterického partnera. Musí udržovat interakci mezi tělem a duší v rovnováze tak, aby nedocházelo k přepínání ani jednoho z aspektů, které finálně vedou k podání toho nejlepšího výkonu. Stručně řečeno, starají se o to, aby duše i tělo fungovaly vyrovnaně. Proč tomu tak je? Protože naštvaný sportovec si může tím, že ze sebe bude chtít vydat to nejlepší, ublížit fyzicky. Natržené vazy z jejich přepětí je to nejmenší, co se může přihodit. Únavové zlomeniny, vzniklé díky nesprávné koncentraci na výkon, taktéž nejsou výjimkou, únavový syndrom též ne. Psycholog tedy udržuje sportovce v mentální kondici, která jej nijak neohrožuje na životě a zdraví. Používají se k tomu formy vizualizace, koncentrace, relaxace. A přesně tyto činnosti pomáhají sportovcům předcházet zraněním.
Z jiného úhlu pohledu je třeba vidět, že sportovní psychologové pomáhají svým klientům, aby nežili jen pro zlato a bednu. Dokážou jim vysvětlit i další aspekty života, připravit se s nimi na další varianty životní cesty. Právě a díky nim klesá počet sportovců, kteří po ukončení kariéry končí v náručí alkoholu, hazardních her, a dalších rizikových faktorů. V neposlední řadě je třeba definovat, že sportovní psychologové pracují se svými klienty tak, jako by byli administrátory jejich života. Ve všech ohledech.