Domů
Těch názorů po konci sezony přibývá.
A nic na tom nemění zvláštní show v Andoře určená čtyřem pozvaným VIP jezdcům, kde Tadej Pogačar nevyhrál v boji s krajanem Primožem Rogličem, úhlavním rivalem Jonasem Vingegaardem a týmovým kolegou Isaacem Del Torem ani podivné městské kritérium ani časovku do vrchu, na kterou si dokonce ani Vingegaard nebral aerodynamický materiál.
Těch prvenství v druhé části sezony bylo prostě moc.
Ne že by Tadej Pogačar nevyhrával i v té první, ale poslední měsíc byl prostě extrém.
Pogačar se stal světovým šampionem, pak evropským šampionem, pak byl první na Tre Valli Varesine i na Il Lombardia. A pokaždé všem ostatním bez potíží ujel a desítky kilometrů trávil sám. Ruku na srdce, vůči konkurenci to bylo až ponižující.
„Je o dvě nohy před všemi ostatními,“ vtipkuje Alex Baudin, aby přece jen zvážněl. „V pelotonu začínají být mnozí otrávení tím, jak nás drtí.“
Už před několika dny se ozvali novináři z listu Het Nieuwsblad, kteří ve svém podcastu Café Koers tvrdili, že podle jejich zdrojů se do pelotonu vkradla rezignace. „Zeptáte se jezdců před závodem, jak chtějí porazit Pogačara, a oni se jen zasmějí nebo pokrčí rameny. Zdá se, že všichni už přijali jeho nadvládu.“
