André, v dnešní době nemůžeme začít jinou otázkou než tím, jak tvůj tým postihla pandemie nového typu koronaviru a s tím související vládní opatření?
Postihlo nás to výrazně, stejně jako většinu sportovců. První bolestivý zásah spočíval v tom, že byl zrušen velký galavečer Oktagon 16 v Ostravě a to pouhé tři dny před jeho konáním. Dorazit mělo 12 tisíc diváků a z našeho týmu na něm měli zápasit tři bojovníci. Když ta zpráva přišla, byl to obrovský šok jak pro kluky, kteří byli v samotném závěru svojí přípravy včetně shazování váhy, tak pro nás ostatní v týmu. Kluci se museli smířit s tím, že přišla vniveč jejich dlouhá příprava, a že přišli o nějaké finance, se kterými počítali. Další fáze ale byla možná ještě horší. Totiž absolutní nejistota, kdy zase budou moct zápasit.
Pro mě jako pro trenéra bylo hodně těžké udržet motivaci mých svěřenců. V té době nikdo nic nevěděl. Na druhou stranu jsem byl v kontaktu s tuzemskými promotéry a řešili jsme, co dál. Ondra Novotný, spolumajitel Oktagonu, už od začátku říkal, že se určitě budou snažit vymyslet formát turnajů tak, aby mohli bojovníci a bojovnice zápasit. A tak vznikl nakonec projekt Oktagon Underground s upravenými pravidly.
[caption id="attachment_3353" align="alignnone" width="960"> André Reinders a Michal Blackbeard Martínek. (zdroj: FB A.Reinderse)[/caption>
K tomu se určitě dostaneme. Jak to ale bylo s tréninky ve vašem klubu?
Ten první zhruba týden byl hodně nejistý, nikdo nic netušil. Ale jak jsem nemohl nic moc dělat, tak jsem o to víc času věnoval čtení různých rozhovorů s lékaři a odborných článků, hledání relevantních informací. Upřímně jsem si z toho velmi rychle udělal vlastní obrázek o tom, že celý problém s koronavirem byl na můj vkus až příliš nafouknutý. A to tu nemoc prosím nechci nijak bagatelizovat, je mi líto každého života, který si vzala. Ale u nás se to poměrně dobře zvládlo podchytit, a pak už to bylo z mého pohledu příliš hysterické. Nemluvě o tom, že následné vydávání vládních opatření, zákazů i uvolňování bylo spíš jak podle generátoru náhodných čísel. Často jedno nařízení popíralo druhé…
Já jsem ale rychle začal řešit s právníky možnosti tréninku pro profesionály, které v týmu máme. Po cca 10 dnech od vyhlášení nouzového stavu jsme tak začali s profíky trénovat, protože jsme došli k právnímu závěru, že je to legální a odpovídá to i stanovisku Národní sportovní agentury. Přirozeně to ale celé probíhalo za přísných hygienických podmínek, trénovali jsme v menších skupinách, samozřejmostí byla desinfekce, měření teploty a podobně. Ve svých svěřencích se navíc dlouhodobě snažím budovat osobní zodpovědnost za vlastní tělo a zdraví, takže jsem si byl jist i tím, že oni sami dělají maximum pro to, aby minimalizovali riziko nákazy. A nikdo z nich opravdu žádné příznaky neměl, zvládli jsme to zcela bez úhony.
Získali jste díky tomuto přístupu třeba i náskok před konkurencí?
Ano, jsem si jistý, že fakt, že jsme měli jen ten desetidenní tréninkový výpadek, měl později pozitivní efekt na naše vynikající výsledky v projektu Oktagon Underground. Vždyť jsme ve třech z pěti váhových kategorií dokázali vyhrát českou část projektu a v sobotu 4. července tak budeme mít 3 superfinalisty.
Jak jsi říkal, Oktagon Underground vyvrcholí teď v sobotu 4. července superfinálovým galavečerem, kde se v pěti váhových kategoriích utkají šampioni a šampionky z české pyramidy proti těm slovenským. O největší překvapení celého projektu se postarala tvoje svěřenkyně Tereza Bledá, když porazila nejprve veteránku UFC Lucii Pudilovou a následně i další skvělou českou zápasnici Magdalenu Šormovou. Jak se tenhle příběh s nádechem hollywoodského filmu o dívce, kterou před tím veřejnost asi vůbec neznala, zrodil?
Tereza měla do té doby jen samé amatérské zápasy. Všechny ale vyhrála a byla českou amatérskou šampionkou MMA a juniorskou šampionkou v klasickém boxu. Terka pochází z Mariánských lázní, pak se přesunula do Prahy, trénovala v Hanuman Gymu a následně se dostala ke mně. Je sice pravda, že veřejnost o ní asi neměla tušení, ale v komunitě MMA už známá byla, jelikož mezi amatéry předváděla naprosto dominantní výkony.
Pro spoustu lidí bylo velkým překvapením už to, že na začátku Oktagon Undergroud veřejně vyzvala Lucii Pudilovou. A hodně fanoušků to dokonce označovalo za troufalost, skoro až neomalenost. Jak ses na to díval ty?
Já vím, že to pro řadu lidí byl asi šok a vnímali to třeba i jako drzost. Když ale Tereza přišla za mnou, že by Lucku chtěla, tak jsem jí v tom podpořil. Prostě proto, že ji znám a věřil jsem, že vyhraje. Znal jsem její dispozice, vím, jak dobře na tom je. Tereza je sportovec tělem i duší, sportuje odmalička. Posilovala, závodně plavala, fyzicky je na tom skvěle. Navíc, ačkoliv jí je čerstvých 18 let, je mentálně velmi vyspělá. Na tréninku je pokorná, chce se rozvíjet, zároveň na svůj trénink umí nahlížet realisticky, přemýšlí o něm.
[caption id="attachment_3354" align="alignnone" width="955"> Andrého bojovníci ovládli Oktagon Underground. (zdroj: FB A.Reinderse)[/caption>
V podcastu Fight and Talk Patrika Kincla a Tomáše Kvapila jsem ji slyšel říkat, že před zápasy není nervózní…
Přesně tak, ona chodí do zápasu bez obav, které by ji svazovaly. S tím tady má problém spousta mnohem zkušenějších zápasníků a zápasnic. Tereza ne. V zápase není svázána strachem z chyb, nemá nezdravé zábrany jako mnoho jiných. Taková ta fráze, která zní docela divně a většinou to není pravda, že si jde někdo zápas v kleci hlavně užít, je u Terezy stoprocentně naplněná.
Uvidíme, jak se popere ve finále se slovenským talentem Lucií Szabovou, což je také fyzicky výborně připravená zápasnice, s bohatými zkušenostmi z K1 a juda. Paradoxně si myslím, že to pro Terezu může být nejtěžší zápas z těch tří, které v Oktagon Underground absolvuje. Samozřejmě věřím, že to Tereza dokáže a vyhraje. Ale už teď můžeme říct, že se zrodila hvězda a že má před sebou velkou kariéru.
Máte s Terezou už teď nějaké konkrétní plány, co bude dál?
Plány samozřejmě máme, ambice jsou ty největší. Ale na druhou stranu, tohle jsou zápasy, které se nezapočítávají do oficiálních statistik MMA, nebyly to plnohodnotné zápasy podle pravidel tohoto sportu. Takže jí to určitě ohromně pomůže, i co se popularity týká, ale tu svoji cestu má pořád před sebou a musí po ní postupně jít.
Ještě by mě zajímal jeden tvůj komentář, který se týká Terezy. Na sociálních sítích se po jejím vítězství nad Luckou Pudilovou šířilo a hodně diskutovalo video, kdy Lucie Pudilová Terezu škrtila a ona v tomto okamžiku zamávala někomu u klece. Dokonce se objevily spekulace, že nemávala, ale odklepala… Jak jsi tento moment viděl ty jako zkušený zápasník i trenér?
Tohle je asi součást Terezy a její mentality bojovnice. V tu chvíli to tak zřejmě cítila, u klece viděla jednoho z majitelů Oktagonu Pala Nerudu, který jí před tím zápasem moc nevěřil. A tak mu chtěla tímto gestem ukázat, že je úplně v pohodě. Asi to byla trochu mladická nerozvážnost, spousta lidí to mohla brát tak, že odklepala. A hlavně to tak mohl vyhodnotit rozhodčí, který je v kleci také pod tlakem. Samozřejmě při detailním záběru bylo vidět, že to opravdu bylo jen zamávání. Ale byl to risk.
A jak jste to s Terezou probírali? Pokáral jsi ji za to třeba?
To ne. Tereza je sice mladá a takové věci se v jejím věku můžou stát, ale jak jsem už říkal, mentálně je velmi vyspělá a sama si rychle uvědomila, že to nebylo dobré. Že hodně riskovala a mohlo se to nepříjemně zvrtnout.
Jak hodnotíš výkony dalších dvou vítězů české části Oktagon Underground z týmu Reinders MMA, tedy Škvora a Růžičky?
Dan Škvor a Tadeáš Růžička jsou oba skvělí postojáři, kteří už dlouhodobě trénují v našem týmu a soustředí se i na zápas a zem. V Oktagon Underground dokonale prodali svoji kombinaci tvrdosti a zkušeností a naprosto jasně se probojovali až do superfinále.
Je to pro ně takový přechod od čistě postojových disciplín k MMA?
Ano, byl to ideální přechod díky těm upraveným pravidlům. Oba se postupně k MMA přesouvají, u obou to máme v plánu. Dan, který je starší, dosáhl v K1 asi všeho, co mohl. Zápasil v Glory s těmi nejlepšími. A MMA je pro něj další meta, další výzva. Pro Tadeáše, který je naopak mladý zápasník a má všechno před sebou, je to logický postup. On je ambiciózní, chce hodně dokázat, a MMA je v dnešní době samozřejmě jasný trend. No a Oktagon Underground ten přechod asi urychlí, protože po něm už s Tadeášem nejspíš na amatérské úrovni nikdo nebude chtít zápasit.
[caption id="attachment_3355" align="alignnone" width="960"> Při komentování zápasů s Ondřejem Novotným, spoluzakladatelem Oktagon MMA. (zdroj: FB A.Reinderse)[/caption>
Pojďme se blíže podívat do tvého klubu. Vedle profesionálů a amatérů vidím v kalendáři Reinders MMA také tréninky dětí. Jaké to je trénovat malé děti, a jak bys rozptýlil obavy rodičů z přece jen tvrdého sportu?
Já si trénování dětí hrozně užívám, fakt mě to baví. Podle mě je sport obecně pro vývoj dětí hrozně důležitý. MMA v nich kromě nějakých základních technik pěstuje hlavně obratnost, houževnatost, vůli a respekt. Z mých zkušeností je to totiž tak, že čím v uvozovkách tvrdší sport, tím větší respekt mezi těmi sportovci je. Podívej se třeba na ragby a srovnej to s fotbalem. Ten rozdíl v chování hráčů na hřišti, k rozhodčímu i mezi sebou je diametrální. Třeba simulování. To v ragby, a ani v MMA v podstatě neexistuje. A tyhle věci se projevují i v chování mimo sportoviště. Proto si myslím, že je MMA pro děti velmi vhodné.
Samozřejmě ty tréninky musí probíhat pod dohledem zkušeného trenéra, který má nějaké vzdělání a ví, jak se k dětem má chovat a jak s nimi pracovat, aby si neublížily. U malých dětí je to hodně založené na hrách, na obratnosti. Nejsou tam žádné údery na hlavu a podobně, takže rodiče se nemusí bát.
Kolik dětí do Reinders MMA chodí?
Mám tu teď asi 12 dětí ve věku od 8 do 12 let. A během letních prázdnin pořádáme dva příměstské tábory pro děti, abychom k MMA přitáhli další zájemce. První je od 20. do 24. července, druhý od 17. do 21. srpna. A bude to koncipováno tak, že rodiče dítě přivedou ráno na osmou a vyzvednou si ho odpoledne po práci. O jejich potomky bude celý den postaráno, budou cvičit pod dohledem zkušených trenérů, samozřejmostí je jídlo a pitný režim. Tyto tábory jsou určené pro děti od 7 do 14 let, samozřejmě je také důležité, aby rodiče byli schopni trochu vyhodnotit, jestli je na to jejich dítě připravené. Informace jsou jinak k dohledání třeba na našem facebooku.
Když jsme u trénování dětí a mládeže, určitě jsi zaznamenal nedávnou „kauzu“ s poměrně ostrým proslovem trenéra Martina Stloukala k patnáctiletým hokejistům z Brna. Jak se jako trenér díváš na tento výchovný proslov? Bylo to správně, nebo špatně?
Bylo to od obojího něco. Správné určitě bylo to nasazení trenéra. Já chápu sdělení, které jim chtěl předat. A myslím si, že v tomto směru se k tomu postavil dobře. Samozřejmě tam byly věci, které by řečeny být neměly. Ať už to byly nějaké rasistické narážky nebo shazování některých hráčů. Ale smysl celého toho projevu chápu a rozumím mu, byla to emotivní motivace hokejistů v pubertálním věku k většímu nasazení, k lepšímu přístupu k tréninku a odpovědnějšímu chování. A upřímně, já vždycky říkám, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. To bychom se mohli taky všichni na všechno vykašlat, abychom něco neřekli nebo neudělali špatně.
Máš coby trenér MMA také zkušenosti se špatnou tréninkovou morálkou svých svěřenců?
Vlastně nemám. A myslím si, že je to jeden z rozdílů oproti hokeji nebo fotbalu, kam rodiče často dávají děti kvůli svým vlastním nenaplněným ambicím. Takových případů je v těchto sportech hodně. A pak je to i ona tvrdost našeho sportu. Když už chce někdo dělat MMA, tak pro to většinou musí být nadšený. Takový svěřenec se pak nemusí do tréninku zásadně nutit, sám se chce zlepšovat. Další rozdíl vidím ve vzorech. Když si uvědomíte, jaké vzory mnohdy produkuje fotbal, co ty rádoby hvězdy vyvádějí i mimo hřiště, tak je ta výchova o to těžší.
[caption id="attachment_3356" align="alignnone" width="720"> André v době, kdy sám bojoval v kleci. (zdroj: FB A.Reinderse)[/caption>
Když mluvíš o vzorech, v MMA je na tuzemské scéně jednou z nejvýraznějších postav veterán UFC a první Čech, který v této slavné organizaci zápasil, Karlos Vémola. Ten je známý tím, že hodně používá před zápasy tzv. trash talk, tedy slovní přestřelky se svými soupeři, které jdou často do urážek. V posledních dnech se ale navíc mluví o jeho vyjádření v pořadu 7 pádů Honzy Dědka, kdy řekl, a teď budu parafrázovat, že pokud by jeho syn byl homosexuál, tak to z něj vymlátí. Co takovému vyjádření říkáš?
Za prvé, Karlos je určitě inteligentní člověk. To, jak se prezentuje na veřejnosti, je do jisté míry image. A teď nemyslím, že by si vyloženě hrál na něco, co ve skutečnosti není. On prostě je takový lev, bojovník s velkými prohlášeními. To vyjádření, o kterém mluvíš, jsem upřímně ještě neviděl, takže se k tomu nemůžu moc vyjadřovat.
Co k tomu můžu říct, je, že osobně mám také nějakou představu o tom, jak by měla rodina vypadat, ale určitě bych svého syna neodsoudil, pokud by byl homosexuál. Jestli ho bude dělat šťastným něco, co mě třeba nic neříká, v pořádku. Hlavně když bude šťastný. Já taky někdy z legrace říkám, že jestli bude baleťák nebo fotbalista, tak ho vydědím. Ale to je jen vtip, pro mě je důležité, aby byl v životě šťastný a dělal, co ho baví. Budu ho milovat, ať bude jakýkoliv.
Zůstaňme ještě u Karlose Vémoly, teď ale čistě ze zápasnického pohledu. Nedávno se tu, vlastně opět na základě trash talku, zrodil jeho zápas s Václavem Mikuláškem, který by se měl uskutečnit v září. Jak tento zápas, který také vzbuzuje hodně emocí, vidíš?
Je to krásný příklad přirozeného trash talku. Oba jsou hodně extrovertní a vyjadřují se ostře, ten zápas vlastně přirozeně vyplynul z jejich slovních přestřelek. Z mého pohledu, oba ten zápas chtějí, fanoušci ho chtějí vidět, promotéři se toho chytli a naprosto logicky ten zápas uspořádají. A to i s ohledem na to, že favorit je tu celkem jasný. Na druhou stranu MMA je nepředvídatelný sport a může se stát cokoliv, i Mikulášek může vyhrát. I když je to velmi nepravděpodobné.
Pojďme se vrátit zpět k Reinders MMA. Máš tu na dvě desítky profesionálních zápasníků. Co to vlastně znamená profesionál v tomto kontextu? Dokážou se tímto sporem živit na plný úvazek, nebo co si pod tím představit?
Profesionál je v tomto smyslu člověk, pro kterého je MMA alespoň částečný příjem. A tak je to s většinou našich profesionálů, absolutní minimum z nich se může věnovat pouze MMA. Ty bych u nás v klubu asi spočítal na prstech jedné ruky. Ti ostatní mají ke sportu ještě další zaměstnání, aby se dokázali uživit.
[caption id="attachment_3358" align="alignnone" width="2048"> Reinders připravoval na zápas v MMA i herce Jakuba Štáfka. (zdroj: FB A.Reinderse)[/caption>
Jste v současnosti jeden z největší klubů u nás. Plánuješ tento profesionální tým ještě rozšiřovat?
Aktuálně jsem vyhlásil stop stav, protože víc profesionálů už bychom v našem trenérském týmu a zázemí, které máme, nedokázali zvládnout. Chci se soustředit spíše na kvalitu, abychom se dál rozvíjeli a dokázali být ještě lepší. V minulém roce jsme z nějakých 35 profesionálních zápasů prohráli asi čtyři. To je super, ale musíme takovou kvalitu udržet a třeba ještě vylepšit.
Trénují u tebe také amatéři. To se asi všechno nedá zvládat v jednom člověku. Jaký je tedy tvůj trenérský tým?
Už když jsem zakládal Reinders MMA, tak jsem měl jasnou vizi, že chci jít cestou zahraničních klubů. Nepokračovat v tom, co bylo běžné dříve u nás, že všechno v týmu zastával jeden člověk. Takže jsem věděl, že chci být hlavní trenér, ale pod sebou budu mít specialisty z jednotlivých oborů. To znamená, že máme například specialistu na grappling Nikitu Simanenkova, trenéra boxu Michala Novotného, trenéra wrestlingu Artura Omarova, máme kondiční trenéry ze skupiny TopAtlet a tak dále. Funguje tu tedy velmi kvalitní a pestrý tým, navíc vždy hledám lidi, kteří jsou stejně jako já progresivní. Lidi, kteří se rozvíjejí ve svých oborech, studují, hledají nové cesty.
O tobě je určitě známé, že jdeš s dobou, hledáš nové metody a vzděláváš se. V mnoha tradičních bojových sportech, ale asi i v MMA, byl dlouho problém v jakémsi zamrznutí trenérů a jejich přístupu. Jak je to dnes v tuzemském MMA? Převládají trenéři tvého moderního typu?
Určitě souhlasím s tím, že především v těch tradičních sportech tenhle problém je. Jsou tam vytvořené nějaké struktury, ve kterých se ti lidé snaží jen udržet nebo z toho ještě ideálně mít něco pro sebe. Nesnaží se ten sport nikam posunout a rozvíjet ho. Na druhou stranu se to lepší, v MMA určitě. Já si sice troufám tvrdit, že náš tým je ten nejprogresivnější v České republice, ale je tady spousta týmů, které k tomu přistupují podobně. A to je jedině dobře, protože je potřeba konkurence, abychom se všichni vzájemně posouvali dopředu. Podívej se na úroveň amatérského MMA u nás, ta se za poslední roky posunula neskutečně.
[caption id="attachment_3359" align="alignnone" width="960"> Miloš Petrášek, Karlos Vémola, André Reinders a Michal Martínek. (zdroj: FB A.Reinderse)[/caption>
Popularita MMA u nás šla za poslední roky raketově nahoru. Je to ale jen v nárůstu fanoušků a v tom, že dnes už je běžné slyšet v tramvaji nebo v autobuse mluvit lidi o tom, jak včera zápasil jejich oblíbený fighter? Nebo se to projevuje i v nárůstu těch, kteří MMA aktivně dělají?
Projevuje se to i u té aktivní základny, velmi výrazně. A to i v mém gymu. Pár let zpátky jsem měl jen jednu skupinu, ve které byli všichni od profesionálů po naprosté začátečníky. Dnes mám tři skupiny, kdy jedna jsou profesionálové, druhá jsou pokročilí a třetí úplní začátečníci. A samozřejmě děti, o kterých jsme mluvili. Ale u těch začátečníků je ten nárůst vidět nejvíc, protože k nám chodí lidé, kteří nikdy nepřišli do kontaktu s bojovým sportem. Často to jsou tátové od rodin, kteří MMA sledují v televizi a chtějí si ho vyzkoušet. A to je dobře, protože tímto způsobem se náš sport otevírá veřejnosti. Už to není tak, že jsme uzavřená skupina v uvozovkách bláznů, mezi které se bojí začátečníci přijít.
U nás vítáme opravdu všechny a já vždy zdůrazňuju, že každý v našem týmu má svoji důležitou roli. Ať už je to profík, který zápasí na velkých turnajích, nebo jeho sparing partneři, ale i ti začátečníci, kteří s námi pak jezdí na galavečery, fandí a podporují naše bojovníky.
Chápu to tedy správně, že je možné, aby dospělý člověk, třeba táta nebo máma od rodiny, přišel a zkusil si MMA bez jakýchkoliv zkušeností?
Určitě. Takhle za mnou přišel jeden můj budoucí svěřenec a kamarád, inženýr ze Skansky, táta dvou dětí. A začal trénovat takzvaně od nuly. Pak si chtěl zkusit jeden zápas, což je často sen těch, kteří přijdou podobně jako on poprvé na trénink MMA. Zápas si zkusil, vyhrál, pokračoval v tréninku i dalších zápasech a nakonec to dotáhl do finále mistrovství republiky amatérů. Z MMA se zkrátka stává trend a sport, který už si může vyzkoušet i někdo, kdo dříve bojové sporty nedělal.