Je velmi snadné říci o člověku, který dává najevo své emoce, že se chová hystericky. Faktem, založeným na posledních výzkumech je, že člověk, který umí veřejně pracovat se svými emocemi a vnitřními pocity, je zároveň velmi asertivní. A právě ti, kdo se bezostyšně radují z úspěchů a smutní nad prohrami jsou ti, kdo umí v životě odmítat. Asertivně, stručně a jasně. Patříte k nim?
Jistě jste v dětství slýchali, že nemáte křičet. Že nemáte mezi lidmi plakat, že byste měli skrývat, co se vám děje v duši. Pravda je taková, že výše uvedené poučky dávno neplatí. Lidé nejsou roboti a dávat najevo své emoce je naopak žádoucí. Navíc v dnešní době zarouškované, která nás od nich odděluje stále více. Psychologové si stěžují, že práce s jednotlivci v online režimu je stále složitější, protože v nejrůznějších aplikacích se velice těžko odhalují emoce, navazuje se na to, co bylo vyřčeno, emoce ve tváři se nedají v online režimu tak snadno vyhodnocovat komunikace mezi partnery na dálku se dají stěží vyhodnocovat.
Navíc se podle psychologů lidé v rouškách bojí odmítat s tím, že by byli považováni za nevychované. I to je jeden z aspektů dnešní doby. Místo jasného NE se snaží vykroutit ze svých povinností, případně si nechají naložit ještě další a to vše s obavami, co tomu řeknou lidi. Emoce se z komunikace vytrácí, zbývá jen možnost asertivního přístupu k životu.
Jak se odborníci shodují, behaviorální dovednosti dělají rozdíly mezi lidmi. Ten zvládne to, jiný se chová zase onak. V situacích sociálních, případně obchodních je majorita konfrontována s tím, jak se chová a co respektuje minorita. A co je tedy další nezbytnou dovedností, která může pomoci prosadit se? Právě asertivita. Není a neměla by být považována za vyjádření afektu. Schopnost dát najevo emoce totiž rozhodně není zavrženíhodná. Je to dovednost, která obohacuje osobnost člověka a přesně na stejné úrovni stojí asertivní odmítání či přijímání požadavků. Je tedy doporučeno, v okamžiku, kdy asertivní nejste, pracovat na zlepšení behaviorálních technik. Právě to se velmi často může hodit i sportovcům. Nejen v běžném životě se totiž asertivita může hodit.
I sportovci mohou jednat podle toho, jak mají pocit, že je to správně. A to není míněno jako nepodřizování se vůli trenéra, ale i ten by měl akceptovat to, co si přeje a jak se cítí jeho svěřenec. Navíc asertivita je mnohdy lepší než zloba, která například na kurtech nevypadá příliš fotogenicky. Sportovci, pokud se nevěnují svým aktivitám víkendově, jsou pravidelně sledováni psychology se sportovním zaměřením a je s jejich myslí pracováno tak, aby se nevztekali kvůli domělým nespravedlnostem, ale uměli si sami vyhodnotit situaci tak, aby vztek a frustraci upozadili na úkor asertivity. Která, je-li dobře využívána sportovcem, může dokonce zvrátit zápas tím správným směrem. Respektive jeho výsledek.
Jaký je rozdíl mezi vztekem a asertivitou?
Ten, kdo je vzteklý, se nikdy nedívá protivníkovi do očí. Člověk asertivní to dokáže.
Zastínil li vaše přemýšlení vztek, nebudete schopni soupeři podat ruku. Asertivně však ano.
Asertivně ladění jedinci se dokážou usmát na protivníka. Vzteklí nikoliv.
Asertivní lidé umí poděkovat. Vzteklí ne. Stejně tak neumí ocenit ani snahu toho druhého o umírnění situace.
Slovy klasika by to chtělo dodat: Nenechte prchlivost cloumat vašim majestátem, opravdu se vám to nevyplatí. Spíš přemýšlejte nad tím, jestli je potřeba mít poslední slovo a dát najevo hysterii způsobenou třeba vaší optikou nespravedlivou prohrou. Vždy mějte na paměti, že je to jen váš úhel pohledu, soupeř může mít zcela odlišný.