Během posledních dnů rozdal devětadvacetiletý hráč množství rozhovorů, ale snažil se také načerpat energii tak, jak to dělá téměř po každém turnaji – doma s rodinou. Času nebylo mnoho, dnes už se totiž opět přesouvá do zahraničí. V Dubaji ho hned příští týden čeká první turnaj European Tour. Jeden z rozhovorů Ondřej Lieser poskytl i naší redakci.
Jak fyzicky a psychicky náročné byly ty čtyři dny, po které jste hrál turnaj Challenge Tour na Mallorce?
Na této úrovni trvá samotný turnaj čtyři dny, k tomu si ale musíte připočítat minimálně dvě tréninková kola. Bavíme se tedy o téměř týdnu tréninku, hry a volení taktiky. To je fyzicky i mentálně hodně náročné. A taková byla i Mallorca.
U české veřejnosti stále obecně přetrvává představa, že golf je odpočinkový sport, při kterém se člověk projde. Tak to ale asi nebude, že?
To opravdu ne. Golf je obecně specifický sport, který je skutečně mnohem náročnější, než se na první pohled může zdát. Navíc během turnaje pak dostává hodně zabrat i hlava a psychika.
Golf je také hodně napínavý, často do poslední jamky. To byl případ i turnaje na Mallorce, kde se definitivně rozhodovalo právě až v neděli na poslední 18. jamce. Vy jste ji zvládl perfektně. Jak jste zvládl ustát takový tlak?
Vždy, když jsem na hřišti, tak se snažím hrát ránu od rány. Soustředit se jen na tu aktuální. Možná to bude znít jednoduše nebo frázovitě, ale já mám opravdu takto postavenou taktiku. A nejinak tomu bylo i v závěru tohoto turnaje. Je pravda, že jsem před osmnáctkou cítil určitý tlak, ale mým cílem bylo zahrát na této jamce birdie. Bez ohledu na to, zda to bude stačit na vítězství. Byla to vlastně taková moje hra ve hře. A vyšlo to.
První dva dny to ale na Mallorce nevypadalo, že byste měl nakonec vyhrát jak tento podnik, tak celou Tour. Vy osobně jste věřil po pátku, že můžete být až tak úspěšný?
Řeknu to asi takhle. Když jsem dva týdny zpět ve Španělsku vyhrál poprvé turnaj Challenge Tour, ztrácel jsem po dvou dnech, tedy po dvou kolech 9 ran. A vyhrál jsem. Teď jsem po dvou kolech ztrácel jen osm ran. (usmívá se)
Proběhla po neděli nějaká oslava? Jste slavící typ, pokud na to vůbec má profesionální golfista čas?
Slavící typ nejsem. Pro mě je fakt důležité, že jsem doma s rodinou. Čeká mě manželka a naše dcery. Slavíme tedy tím, že jsme spolu.
První turnaj European Tour vás čeká už příští týden, aktuálně už jste v místě konání, tedy v Dubaji. S jakými cíli jste tam odcestoval? Převládá natěšení nebo nervozita?
Na každý turnaj jedu vždycky s tím, že chci vyhrát. Takže nejsem nervózní a ani tento turnaj nevnímám jinak než jiné. Budu chtít dát do mojí hry opět maximum.
Co se pro vás změní přechodem do European Tour? Znamená to více turnajů, jiný trénink, režim nebo cokoliv dalšího?
Změní se třeba to, že často do poslední chvíle nebudu vědět, kam odletím, protože máme každý určitou kategorii a není vždy předem jasné, na jaký turnaj se dostanu. Navíc i příští rok bude bohužel asi ovlivněn koronavirem.
Těch turnajů má European Tour opravdu hodně, někdy i každý týden. Ale to já hrát určitě nebudu, mám svojí rutinu a mezi ní patří i to, že hraju maximálně 20 turnajů za sezónu. Letos jich většina hráčů v TOP 5 měla odehráno okolo deseti a já jen pět. A přesto jsem celkovým vítězem celé Tour.
Jak velký je vlastně váš tým a kdo jej tvoří?
Mám dohodu s mojí ženou, že se v tomto směru nechci starat o nic jiného než hraní golfu. A tak je moje manželka mojí pravou rukou, stará se o veškeré věci kolem mě. Především ona často komunikuje i se zástupcem mého hlavního partnera Golf Geum Technology Filipem Bubrlem, který zase zajišťuje finanční stránku, jedná s partnery a tak dále.
Velmi důležití jsou pro mě i Zbyněk a Mirek Kysilkovi, kteří mi zajišťují právní a účetní servis. Určitě bych se také neobešel bez mého fyzioterapeuta Romana Karpíška.
Jinak kolem sebe žádný jiný stálý tým nemám. Není potřeba.
Teď se sice po vítězství na celé Challenge Tour a zisku lepšího přístupu na turnaje kategorie European mluví o splněném snu, ale předpokládám, že pro vás tohle není vysněné kariérní maximum? Jaké máte cíle v profesionálním golfu?
To máte pravdu, tohle určitě není poslední meta, které chci dosáhnout. Řekl bych spíš, že je to první větší krok ke splnění mých golfových snů. Asi každý sportovec se chce dostat co nejvýš, a já nejsem výjimkou. Moc rád bych se dostal na olympiádu. A rozhodně chci směřovat na PGA Tour.
Před 4 roky jste s golfem skončil, ale naštěstí jen na chvíli. Říkal jste, že vaši kariéru zachránila vaše žena, kterou jste tehdy potkal. Potvrzovala mi to i golfistka Šideri Váňová. V čem vás vaše žena změnila, že se z vás nakonec stal první český hráč s plnou kartou na European Tour?
Šideri měla pravdu, rodina je naprosto klíčová. A moje manželka změnila můj život. Asi ve mně viděla víc než já sám. Poznali jsme se v době, kdy mě golf nebavil a neměl jsem motivaci hrát dál. To ona mi přivedla mého současného hlavního partnera, právníka, účetního, a všechno se nastartovalo. Ale hlavně mě motivovala, věřila mi, vytváří mi dokonalé zázemí. Navíc mám díky ní dcery Vanesku a Sárinku, a porodila mi dceru Elizabeth. To je obrovský hnací motor, chci, aby se moje rodina měla dobře.
Jak vlastně zvládáte skloubit profesionální golf a rodinu? Musíte být určitě hodně na cestách. Jezdí s Vámi někdy rodina na turnaje?
Díky tolerantní manželce to skloubil lze. Jsem opravdu hodně pryč a vždycky neskutečně se těším domů za rodinou. Na turnaje se mnou rodina nejezdí, neměl bych tam na ně čas.