V dnešní době je termín imunita jedním z nejskloňovanějších ve veřejném prostoru. Je sice škoda, že se tak stalo až v důsledku pandemie covid-19, ale lepší pozdě než nikdy. Co to ale imunita je, jak funguje, jak ji budovat? Připravili jsme pro vás seriál, ve kterém se pokusíme vše srozumitelně vysvětlit, poradit, pomoct. První díl cyklu „Minuty ze světa imunity“ je tu.
V lidském těle probíhá neustálý boj. Válka, ve které se bojuje o naše zdraví. Pokud „síly dobra“ vyhrávají, ani nevíme, že se nějaké bitvy vedou. Když ale získávají navrch „síly temna“, pocítíme to velmi rychle. Jsme nemocní, něco nás bolí, trápí nás záněty, je nám špatně. Zjednodušeně lze říct, že síly, které nás chrání proti nepřátelům, se nazývají imunita či imunitní systém.
Obranu lidského těla si můžeme představit jako obranu středověkého města. I ta se skládá z několika různých složek. Základem jsou hradby, které samy o sobě chrání město před nájezdy nepřátel. Tuto hradbu tvoří v organismu přirozená imunita. Ta, s kterou se jako lidé rodíme. A stejně jako měla ve středověku různá města různě pevné hradby, i lidé se liší v tom, jak silnou přirozenou imunitu mají. To pak rozhoduje o tom, jakým způsobem se budou během života schopni bránit nájezdům virů a bakterií.
Město ale neohrožují jen vnější nepřátelé. Často ho poškozují i ti, kteří žijí uvnitř. Nejinak je tomu s lidským tělem. Imunitní systém tedy bojuje i s nebezpečím uvnitř. Příkladem budiž rakovinotvorné buňky. Dokud je imunita silná, zvládá je držet na uzdě. Nedovolí, aby se v organismu rozšířily, aby získaly prostor k páchání zla. Když ale imunita zeslábne, začínají problémy. Ve městě tuto roli hraje například městská policie. Hradby mohou držet a město navenek chránit, když ale přestanou fungovat policejní síly uvnitř, začnou vylézat zloději, podvodníci, nebo dokonce vrazi.
Vraťme se teď ještě jednou k hradbám. Dokud se kolem neděje nic extrémně nebezpečného, dokud je příliv nájezdníků/virů v normální běžné intenzitě, stačí tyto hradby samy o sobě. Jenže když se tam venku něco změní, začne se dít cosi nezvyklého a extrémně zlého, pouze hradby nestačí. Musí nastoupit armáda, která na hradbách bojuje a město ochrání v nelehkých dobách. Takovou armádu si ale musí město vybudovat. Stejně jako lidské tělo. Musíme budovat a posilovat svoji imunitu, aby nás byla schopna ochránit, když se venku změní počasí, když se kolem nás začnou prohánět viry během chřipkové epidemie, když se setkáme s dosud neznámým a nebezpečným virem.
V armádách, které chrání města, často bojují také žoldnéři. Najatí vojáci, kteří jsou vycvičeni v boji s nepřítelem. A když není vlastní obrana dost silná, rozhodně je záhodno si je najmout. Adaptogeny si můžeme představit právě jako takové žoldnéře. Špičkové vojáky ošlehané bojem. Jde o látky rostlinného původu, které jsou na světě už tisíce let a rostou především v extrémních podmínkách chladné Sibiře a asijských zemí. Jejich přirozeností je schopnost přizpůsobit se změnám podmínek. A přežít. Jsou přesně tou silou, kterou chcete mít na svých hradbách ve chvíli, kdy jste napadeni.
Adaptogeny nejsou žádnou novinkou, lidé žijící na sibiřských pláních je využívají už čtyři tisíce let. Díky svým vlastnostem zvyšují odolnost lidského organismu vůči stresu, nemocím, únavě a zraněním.
Jedním z nejznámějších adaptogenů je Reishi, houba velmi rozšířená v Asii, kde se její schopnosti posilovat obranyschopnost organismu využívají už od pravěku. Podobné účinky má například Sibiřský ženšen, ostnatý keř ze severovýchodních oblastí Asie. Z adaptogenů, které mají příznivý vliv především na duševní klid a snižování fyzické i duševní únavy, můžeme doporučit Rhodiolu neboli rozchodnici růžovou, či Schizandru alias klanoprašku čínskou.
Pro lidský organismus mohou mít tyto adaptogeny zatím nedoceněné benefity. Respektive, nedoceněné ve většině západního světa. V Asii jde o běžnou praxi jak mezi lidmi, tak v medicíně. Za týden si o jednotlivých adaptogenech povíme více, řekneme si, co obsahují, kde rostou a jak je užívat.
