Říká se o něm hodně věcí. Že hraje bez nervů. Že je mu jedno, kdo je jeho soupeřem. Že trénuje jako málokdo jiný. Jonáš Forejtek má za sebou úspěšné měsíce. Bývalý světový junior číslo jedna loni úspěšně debitoval v Davis Cupu a letos stejně úspěšně odmaturoval.
Je velký rozdíl mezi juniorským a mužským tenisem?
Záleží hodně jaký level mužského tenisu srovnáváme. Myslím si, že nejlepší junioři jsou určitě na levelu mužských turnajů ITF a jsou schopní hrát i na challengerech. Rozdíl je hlavně v kondici. Na challengerech je intenzita hráčů určitě vyšší než na juniorských turnajích. Taky například lépe podávají.
A jak zásadní je ten rozdíl pro juniorskou jedničku a vítěze juniorky US Open, Wimbledonu a Australian Open?
Asi také hlavně v kondici. Nemám problém hrát dlouhé zápasy, ale ještě musím nabrat trochu svalovou hmotu, abych byl stabilnější v těžkých pozicích. Myslím si, že potom budu i solidnější a budu dělat méně chyb. Jinak úrovní bych řekl, že jsem od základní čáry na podobném levelu jak například na challengerech.
Tvrdí se, že čeští tenisté obecně dozrávají později, čím to?
Myslím, že záleží hodně na státu, odkud hráč pochází a taky jak brzy dospěje a kdy se dostane kondičně na lepší úroveň. Nejmladší hráči teď v první stovce žebříčku ATP jsou třeba Američani. Mají to trochu lehčí, protože mají hodně velkých turnajů ATP, takže když na to výkonnostně mají, dostávají hodně volných karet a to jim potom umožní přeskočit nižší turnaje, takže se můžou dostat rychleji nahoru. To je ale jenom příklad, záleží na hodně věcech.
Jak jste prožíval vstup na okruh ATP?
Minulý rok jsem hrál jen pár mužských turnajů, protože jsem hrál ještě i juniory. Na nižších turnajích jsem uhrával slušné výsledky a na challengerech to bylo těžší. Postupně jsem si ale zvyknul a jsem schopný hrát vyrovnaně i na challengerech. Potřebuji ještě zapracovat na nějakých věcech, abych se posunul zase o krok dál a začal více vyhrávat i na téhle úrovni.
Platí, že i na challengerech dokážete hrát s čistou hlavou a bez nervů?
Snažím se o to. Minulý rok jsem hodně pracoval na tom, abych byl v zápasech klidnější a soustředil se na každý bod. Samozřejmě že v důležité chvíli jsem také trochu nervózní, ale to je i soupeř, takže záleží, kdo se s tím vypořádá lépe. Jsou tam určitě ještě rezervy, ale myslím si, že je to na správné cestě.
Jak se k vám chovají soupeři – jste pro ně zelenáč, nebo mají dosavadní juniorské úspěchy a duely v Davis Cupu zvuk?
Nevím přesně, jak mě berou, ale já se soustředím hlavně na sebe a na svoje výkony. Já se k nim snažím chovat vždycky slušně a spíše rozpoznávám, kdo jaký je na kurtě a mimo kurt.
[caption id="attachment_8258" align="alignnone" width="696"> Vítězové juniorské kategorie US Open 2019 sledují finále mužů v září 2019 mezi Nadalem a Medveděvem / lev radin / Shutterstock.com[/caption>
Je pro hráče s vaší pověstí a potenciálem náročné začínat mezi muži prakticky od nuly a znovu si budovat žebříčkovou pozici?
Takhle to úplně neberu, snažím se soustředit hlavně na výkony a na to, abych se pořád výkonnostně posouval. Pro mě je důležitý hlavně můj výkon a ne zas tak aktuální žebříček. Musím se soustředit zápas od zápasu a pořád se zlepšovat a nabírat zkušenosti.
Je důležitou součástí tenisu i strategie ohledně výběru vhodných turnajů – World Tour, challengery, turnaje Futures?
Teď je to trochu těžší, protože byly turnaje přerušené téměř půl roku, takže jich je málo. Měli jsme ale štěstí, že v Česku byly challengery, takže jsme mohli hned porovnat naší úroveň. Jinak záleží, kam se hráč dostane a kam ne, podle toho se vybírají turnaje. Všichni ale, když mají možnost, upřednostňují challengery.
Existuje něco jako plán, jak by se měla odvíjet vaše kariéra, abyste se v krátkém časovém horizontu stal stabilním grandslamovým hráčem?
Uvidíme, jak to bude pokračovat s turnaji. Potřebuji se dostat co nejrychleji právě na challengery, pak bude lehčí posouvat se nahoru. Abych hrál kvalifikace grand slamů, musím být do 220. místa. Je to šance dostat se zase ještě dál a získávat další zkušenosti. Ale klíčem jsou ty challengery.
O vás a Jiřím Lehečkovi se mluví jako o nástupcích Radka Štěpánka a Tomáše Berdycha. Zavazuje to?
Nechci mluvit za Jirku, ale já se soustředím hlavně sám na sebe. Nebereme to úplně tak, že jsme nástupci. Bereme je jako vzory, snažíme se učit od těch nejlepších, ale určitě nás to nesvazuje.
Jaký herní styl je vám bližší?
Volím ho spíš podle soupeře, dívám se na něj a podle toho pak zvolím taktiku. Můžu hrát dost aktivně, ale můžu taky držet déle míč ve hře. Ale spíš se snažím o agresivnější tenis. Nevím, ke komu bych to přirovnal... Možná k Dominicu Thiemovi, hodně se na něj dívám. A pak na Federera a Nadala.
Vnímá vaše generace Berdychovy a Štěpánkovy úspěchy?
Pamatuji si, že když jsme byli menší, sledovali jsme, jak hrají Davis Cup... Byla to obrovská motivace. To je vlastně ten správný výraz, jsou motivace a také náš cíl, kam se jednou chceme dostat.
Macháč, Svrčina, Lehečka... Je výjimečné, jak se teď daří mladým českým tenistům?
Je tu ještě Michal Vrbenský, ten je o dva roky starší. Musím říct, že jsme teď docela silní, to nám může pomoci, protože když jeden z nás něco uhraje, chtějí ho ostatní dohnat nebo rovnou předehnat. Navíc spolu můžeme trénovat. To by nás mělo posouvat, doufám, že to takhle půjde dál. Je to dobrá konkurence.
Co pro vás znamenala premiéra v Davis Cupu v roce 2019? Proti Bosně a Hercegovině jste zvládl obě své dvouhry.
Já byl hrozně rád už jenom za nominaci, to jsem ani nevěděl, že budu hrát. Bylo to skvělý. Před prvním zápasem jsem byl trochu nervózní, ale snažil jsem se si to užít, protože na normálních turnajích lidi takhle nefandí. Docela se mi to povedlo, snad se budu pořád zlepšovat, abych se v týmu udržel.
Kdo je vlastně váš tenisový vzor?
Vždycky to byl Federer. Líbí se mi na něm, jak hraje, s jakou lehkostí. Líbí se mi jeho technika, jak je klidný na kurtě a jak působí v rozhovorech. Teď se mi líbí ještě Dominic Thiem, u něho jde hlavně o herní styl.
Váš otec je spojený s lyžováním, bratr Filip byl dokonce na olympiádě v Pchjongčangu. Proč jste si vybral tenis?
Vždycky to byl můj první sport. Už jako malý jsem to věděl. Nevím proč, ale bavil mě o hodně víc.
Jak vypadá život ve sportovní rodině? Není toho někdy moc?
V době, kdy jsem ještě nehrál tolik, mi pomohlo, že jsem nebyl zaměřený jen na jeden sport a dělal jich víc. Třeba jsme v létě vyráželi na ledovce. A že by toho bylo moc? To mi nepřijde. Sport mě baví.
Byl rozjezd tenisové kariéry přirozený od mala? Byla to sázka na jednu kartu?
Věděl jsem, že chci hrát. Ale když jsem se díval na zápasy těch nejlepších, přišlo mi nereálné, že bych se někdy mezi ně mohl dostat. Samozřejmě jsem chtěl být nejlepší, ale říkal si, jestli je to vůbec možný. Postupně s věkem se mi vždycky podařil nějaký turnaj a já si věřil víc a víc. Takže to byl takový postupný vývoj. Určitě jsem nepočítal s tím, že se budu tenisem živit.
Jde vrcholový tenis dohromady se školou?
Je to docela těžké. Hlavně poslední rok jsem byl pořád někde pryč, takže jsem měl na sportovním gymplu v Plzni individuál. Vycházeli mi docela vstříc a pak mi pomohlo, že teď byla turnajová pauza, takže jsem stihl odmaturovat.
Bez pauzy by to nešlo?
Nevím, jak bych to stíhal. Já se na turnajích nikdy moc neučil, nebyl jsem se schopný soustředit. Ale pak jsem přijel domů a měl na to týden nebo dva, to jsem se fakt učil hodně.
Vaše okolí vás oceňuje jako dříče, bylo to tak vždycky?
Od malička jsem ten, kterému nevadí trénovat. Takže jsem trénoval hodně a zůstalo mi to. Když jsem někdy unavený, dám si den dva pauzu a je to zase dobrý. Přijde mi, že bez tréninku to úplně dobře nejde, takže to mám takhle nastavené. (směje se)
Co vlastně tenisová dřina znamená v praxi?
V praxi? Ráno vstanu, rozcvička, nějaké cvičení kvůli zádům nebo ramenům, protože tenis je hodně jednostranný sport. Pak dvě hodiny tenis, pauza na oběd, další dvě hodiny tenis, potom kondice a regenerace. Takhle nějak to vypadá. Záleží taky, s jakou intenzitou to celé probíhá. Když bude hodně vysoká, stačí hrát jednou a budu unavenější než po čtyřech hodinách. Tohle je do budoucna důležité, zvyšovat intenzitu a kvalitu.
Čím jste se odměnil za první větší prize money?
Mám rád věci od Applu, ale ty jsem vyhrál vloni na pardubické juniorce... Takže jediné, co jsem si koupil, jsou asi nějaká sluchátka, protože mě baví hudba. Když jedu nebo letím na turnaj, tak se sluchátky, uklidňuje mě to i motivuje.