Je jich totiž hodně. Můžete být závislí na jediném druhu jídla, případně žít s pocitem, že bez své večerní dávky lentilek, kávy, vína nebo čehokoliv jiného zkrátka neusnete. Taky si můžete myslet, že bez červených bot pohovor nezvládnete, že ručník v každé jiné než vaší koupelně je plný odporných bakterií.
Lidé, kteří jsou úspěšní a známí se svými obsesemi hrdě chlubí a snaží se je popularizovat. Přitom právě tento náhled dokáže pořádně znepříjemnit život. Odborníci se shodují na tom, že právě obsese si nesete z dětství jako otisk výchovy. Třeba úzkost z bakterií všude kolem vás může být jen otiskem toho, že vaše matka byla přepečlivá a dbala na to, abyste vyrůstali v čistotě. Ovšem dosáhla toho, že sportoviště jsou pro vás tabu, taktéž bazény nebo veřejné toalety.
I když není třeba vše svádět jen na rodiče, parádní duševní strádání si můžete vypěstovat také sami. Dokonalým perfekcionismem, touhou vynikat ve všech ohledech. Pak se už velmi snadno začnete soustředit na imaginární problém, který vás dělí od dokonalosti. A obsese je tu s vámi. S ostatními, kteří ji u vás musí akceptovat. Zpočátku jako milou výstřednost, později jako život omezující věc, se kterou se těžko žije, ale ještě hůř se ze života odstraňuje.
Podle odborníků se právě obsese skládají z mnoha drobností. A i když to ti, kteří jsou v zajetí obsese vědí, přesto si nemohou pomoci a kompulzivně dál jednají. Například: Získáte dojem, že váš partner i vy byste mohli zahynout při autonehodě, protože nejste dostatečně zabezpečeni. Tak buď přestanete jezdit autem, nebo si život otrávíte neustálou kontrolou bezpečnostních pásů, případně airbagů. Zda jsou zapnuté, funkční atd. Vaše myšlenkové pochody vás nakonec od přirozených obav o svoje nejbližší dovedou někam úplně jinam. Navíc na schůzkách s přáteli budete o rizicích automobilismu vyprávět tak vehementně, že vás na setkání nakonec zvát přestanou. Co s tím?
- Věnujte pozornost tomu, zda některé činnosti nezaměstnávají vaši mysl více, než je obvyklé. Obsedantně kompulzivní poruchy vznikají obavami o to, zda je například zamčený byt při vašem odchodu, takže se i desetkrát vracíte stav věci překontrolovat. To nedělejte a věřte si. Zkuste se s kompulzivní poruchou poprat.
- Máte z něčeho strach? Zkuste jej, klidně za pomoci terapeuta překonat. Mluvte o něm, popište ho. Nenechte se jím zatlačit do kouta. Jste natolik velcí, že víte, že s bubáky se má bojovat, ne se před nimi plazit hrůzou. Z toho jste už vyrostli. Je to totiž tak, že vaše reakce na vaše strachy jim dodává na velikosti a intenzitě. Tak si je v hlavě nenechte narůst do olbřímích rozměrů.
- Mnemotechnické pomůcky fungují. Zamkli jste byt? Zpívejte si až na zastávku. Právě to vás totiž bude uklidňovat a v hlavě se vytvoří emoční rovnice: Zpívám si – je zamčeno. A ne, vliv hudby na vaše rozpoložení vliv nemá.
- Zkuste se věnovat jiným věcem než těm, které vás obtěžují. Tedy máte obavu z toho, že v obývacím pokoji není zavřené okno? Zkuste přemýšlet nad poradou, která vás čeká. Lidově řečeno vtíravé myšlenky přebijte esem.
- Snažte se zachovat si nezávislost. Jakmile vás budou kompulzivní myšlenky ovládat, je ve vašem životě něco špatně. Pak hledejte příčiny. Nehaste důsledky.
- Pište si poznámky o tom, co vás těší. Co vás trápí také. A k tomu čárky, kolikrát za den jste měli radostné a kolikrát za den smutné myšlenky. Mělo by to být přibližně 80:20 (procent) ve prospěch těch hezkých myšlenek.
- Nenechte si myšlenkami jakkoliv limitovat život. Zvládnete všechno. Tak se nebojte vyjít z domu, zhubnout, vzít do ruky pavouka. Nic z výše uvedeného vás totiž o život nepřipraví. A zvládnete to jednou, dokážete to vždy!